Hory...Sobota

10. března 2007 v 17:25 | Ëlon
Sobota... vstávání o půl osmé není zdravé pro můj organismus. V břichu jako bych měl budík. Měl jsem hroznej hlad, ale vstal jsem a málem se přizabil na schodech důle. Televizka už bylo jiné přivítání. Před odjezdem v půl deváte před gymplem se ještě dohánělo žehlení riflí a vaření svačinky. Ale po tři čtvrtě hodiny jsme nasedli s Gabčou a její mamkou do auta, zabrnkal motor a stály jsme před gymplem. Autobus už dojel na pakroviště a kolem něj obcházeli človíčci.
Vystoupili jsme z auta a šli naskládávat věci do nákladních prostorů autobusu. V těchto dlouhých minutách už jsem přišel na pár věcí, kerý sem si nějakou zvláštní náhodou nechal doma. Nicméně poté, co byly všechny věci naložené, všichni seděli na sedadlech a učitelé poučovali žáky o dobrém chování se autobus rozchrochtal a mi jsme pomalým, houpavým tempem vyrazili z Hustých.
Sesed sem si s Halinó a před námi nemohl bejt nikdo jinej než Terez s Ewec. Ewička s sebou měla samozdřejmě balík jídla, tagže o sladkosti bylo postaráno. Ty tři hodiny se táhly dlouhou dobu a to už jsem vyzkoušel vela věcí, spát po tom, co se mi udělalo špatně, mluvit s Halindó a číst, po čemž se mi udělalo špatně.
Když už se cesta kolem začala bělat, čas začal ubíhat rychle a za chvíli autobus s posledním bafnutím zastavil u závory u odbočky. V celku udiven, i když sem to na sobě nechtěl nechat zdát, sem kouk ven, kde se třpytila mokrá, bílá mouka.
U odbočky sme si počkali asi půl hodinky. Pak řidič zavelel sedět a šlápl na plyn, aby vybagroval cestu na parkoviště, bílé stejně jako cesta sem. Tady však naše putování po gumami obutých kolech skončila a my sme se museli vydat po svých, botami obutých nohách. Na záda batohy a batůžky, do rolby snoubordy a lyže, no a ty poslední tažky kam jinam než do ruk.
Cesta se kroutila do kopce, a my, ufunění, upocení, zasněžení, sme přecházeli jako holda sněhuláků jednu ze sjezdovek. Myslím, nebo jsem si nevšim, že sme se pod vlekem protáhly bez úhony. Ale cesta zdaleka nekončila. Míjeli jsme chatu za chatou, až sme se konečně doklouzali do té naší, dřevěné chaty. "Barborka" už tohoto názvvu jsem se lek, leč jsém se odvážil vplazit dovnitř. Recepce byla zavřená a neboť sme byli jednou ze čtyř škol, které přijely na tuto chatu, museli jsme čekat, než nám svěřili pokoj. Mezitím sme měli tu čest potkat jednoho z obyvatelů chaty, který si později vysloužil jméno Guláš, či Giros. Rezavobílá kočička se ale´nenechala příliš hladit a po krátké době zbaběle zdrhla do zatím neznámých chodeb budovy.
Po ubytování, kdy jsme se rozdělili do tří pokojů po třech, pěti po dvou a jednoho po osmi, jsme zase neměli tu čest a setkali jsme se s personálem v jídlně. Oběd, hlavně polívka, byla velice chutná.
Sobota byla pouze oťukávající den, šili sme se sjezdovce vyhnuli. Zato jsme se seznámili s vražednými schody do lyžárny, kde se schovávali snoubordy a lyže, případně běžky a hůlky. Polorozpadlými skříňkami na boty (lyžáky atd.) a se záchodem. Celý náš autobus byl ubytován v nejhořejším petře v pravé části Barborky. Kurz sme trávili eče s mamutama, to byli takový "popelnice" co papali jídlo dyž nám nechutnalo, tagže se opravdu najedli.
No a večer... večer se muselo jit spat v 10 hodin... omrzeně sem tedy zalez pod peřinu a vychutnával večerní opojení ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 petulka petulka | 10. března 2007 v 17:34 | Reagovat

mas to dost dobry,ale muzes tam jeste dopsat zbytek dnu:-D

2 Jájá Jájá | 13. dubna 2007 v 21:25 | Reagovat

pokračování chybí další dny a mamuti .... opička..... a výtečné jídlo mnam mnam

3 No Kdo Jiný... No Kdo Jiný... | 26. září 2007 v 14:43 | Reagovat

Nějak ses zapomněla zmínit o našich pozdních večeřích , plných sladkostí,o máslem upatlaných polštářů a dek atd.

Jinak furt čekám na další dny, zatím to máš dobrý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama