Temná světla půlnoci IV. Neznámí?

13. ledna 2007 v 22:12 | Ëlon |  Shadow stories
Roku 2008, 2. listopadu, pondělí, 03:25, opuštěná stavba u centra města
Dveře zaskřípaly. Šly otevřít ztěžka, jakoby na ně zevnitř schválně někdo přitlačil zábranu. Když vklouzli dovnitř, spatřily mohutný a určitě těžký dřevěný stůl opřený o obě křídla dveří. Nevšímaje si barikády pokračovali dál chodbou ke schodům. Budova byla ztichlá a pochmurná. V tichu nočního mrazu se třepetal slabý pocit nezdaru. Oba muži vyběhli schody do prvního patra co nejrychleji. V jedné chvíli začali prohledávat místnosti za oprýskanými dveřmi. Neskrývali nic zajímavého.
Alespoň ne to co hledali. Vyběhli další schody a jejich kroky jim připadalai neskutečně dlouhé.
"Co když sou mrtví?"zeptal se muž, který za tím prvním utíkal do schodů, popadaje dech.
"Nesmysl. To by se jí nepovedlo."odvětil a mávnul rukou na nesouhlas.
"Proč se nevrátili? Už měli být ve firmě. Něco se stalo."nenechal se odbít muž s dlouhým koženým plášťem a pospíchal prohledat byt v dalším patře. Nic. Nikde ani náznak.
"Vždy se něco stane. Ti dva sou opilci. Jen nájemní vrazi. Je jim jedno kde maj bejt."znovu ho odbyl druhý muž a rozkopnul zamčené dveře "Kurva!" vykřikl.
Muž v plášti k němu přiběhl dlouhými skoky a málem utíkal na nejbližší toaletu "Co sem říkal?"vysoukal ze sebe skrz zkouslé zuby.
"To ne!"zařval opět první a přešel k nehybnému tělu. Muž, který ještě před dvěmi hodinami měl ještě kůži, byl zcela jistě mrtev. Posledny zbytky lidskosti splavila vlna rudé tekutiny. chladnými, mokrými prsty, které zchladil déšť otřel muži obličej. na vybledlé kůži, na níž se však držela zaschlá krev, byly stopy tesáků. Nebylo pochyb o tom, co rány způsobilo. Živý se napřímil a dlouhými kroky vyrazil na chodbu. Srazil přitom svého společníka do louží v místnosti.
Porozevíral zbytek dveří, v nichž doufal, že najde tělo porostlé chlupy. Ale nikde nic. Až hrůzné ticho, co naplnilo dům, prorůstalo i do vědomí obou příchozích. Dveře se otevíraly, jedny za druhými, ale za žádními nebylo to co hledali. Vystoupali několik pater.
Zaskřípaly dveře... Zavrzala pdlaha... Začvachtala krev...
Pohledy se stočily k druhému, mrtvému muži. Naděje zhasla.
"Takže utekla."zavrzal zuby muž v plášti. Poté zaklel.
"Řekni mi, jak čtrnáctiletá holka, dokáže porazil zabijáky?"otočil se k němu jeho přítel, světlo měsíce odehnalo z jeho tváře stín. V opáleném obličeji se zaleskly zelené oči. Přes obočí spadaly dlouhé, blond vlasy, zakrývaly i kořen nosu. Ústa měl ten muž úzká a nevýrazná. Pohled si měřil tvář druhého
"Netuším."zakroutil hlavou.
"Byli to specialisté. Aspoň to tvrdí šéf." rozkopl dveře vedoucí do jiné místnosti.
"Musíme si pospíšit. Jestli to nezvládli oni,"mrkl po mrtvole "budou na řadě jiní. Musíme to stihnou do jejích patnáctin."
"Já vím. Tak mi ale řekni jak?"čelo se zkrabatilo pod návalem vzteku.
"Jestli dospěje, tak.."
"Jo! Já vím sakra. Nemusíš mi o říkat každým krokem" zavrčel a otočil hlavu k oknu.
Měsíc svítil do každého okna. Nepříjemně ho pálil do sítnic.
"Zatracený měsíc."zavrzaly dveře vedlejšího pokoje. Tlumeně připoměly vytí vlka.
"Msí být pravdu nadaná."pokýval hlavou nad ležícím mužem "Nejsou tu stopy, ani jedna, že by se ten muž bránil. Jedy fungují."zahlaholil, jakoby pro sebe.
"To mi nepomůže."
"Nevidíš to? Ukázal na rudou čáru ve vedlejší místnosti "Byla zraněná."
"A jak víš že ona."uchechtl se blonďák a pohlédl směrem ke krvi.
"Seš slepej? Na lidi je moc tmavá, na upíry příliš světlá."Popošel k prodírkovanému stolu "Škoda že ji musíme zabít, Blanco."
"Neštvi mě."odsekl muž, pozorujíc míhající s světýlka.
"Jo..."uchechtl se ten druhý "Bude to fuška."poplácal blonďáka po zádech "Tak poď. Je tam někde venku... a kdykoli může dostat vztek."
Z místnosti odešli muži. Obě siluety se vytratily z dohledu. To mi stačilo. Přišli. Musím se dostat mezi lidi. Někde, kde nejsou ti naši. To bude těžký.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama