Werwolf

6. prosince 2006 v 18:02 | Ëlon |  Mystery of dry rains
Werwolf
Pokusím se ve stručnosti sepsat, něco (co vím) o vlkodlacích, i když některé názory nezdílím.
VLKODLAK
Vlkodlak není jen člověk, který se za úplňku mění ve stvůru jejíž podoba je něco mezi vlkem a člověkem. S kulturami se mění jak jeho podoba, zak způsob proměny. Proměny mohou mít znaky společné s čísly- například v Brazílii. Člověk se stává vlkodlakem, pokud je sedmým synem, jehož bratři a sestry mají stejnou matku i otce. Po -tých narozeninách se poprvé mění a vždy o půlnoci- Nebo i s jinými zvířaty- příkladem je Norsko v němž se člověk nestává pouze vlkem. Mění se podle toho, do jaké kůže se navleče (nejspíš by tam bylo krajně nebezpečné nosit kabáty!!!)- Nebo obyčejné rytuály- Rusko. V lese zatančí hulahop (přesněji nevím) a do jeho těla vstoupí duch Vlka- a také do přeměn zasahují nemilosrdné čáry- za příklad je Finsko. Proměna probíhá nechtěně. Člověk sám nemůže změnit podobu a obvykle se k tomu přimotají čarodějnice. Kledbou zaklejí někoho do podoby vlka a v té podobě zůstane, dokud kledba nebude odřeknuta.
(Jeden ze známějších vlkodlaků minulosti je král Lycaon. Nemilosrdný vládce, ke kterému přistoupil samotný bůh Zeus. Hlídačům sdělil že je bůa ti ho nechali projít, avšak Lycaon nebyt tak důvěřiví a uvařil hostovi jídlo z lidského masa. Bohužel to zeusovi příliž nešmakovalo(vlastně poznal, že je to uvařený z člověka) a naštval se. Ze zlosti pak Lycoana proměnil v krvelačného vlka s krvavou mordou.)
Vlkodlaci se tedy většinou chovají agresivně, jsou zlý a krutí. V mnoha kulturách o své proměně ani neví. Lidé, kteří se "nakazí" od vlkodlaka ( a to může být všelijakými způsoby, jako například pití ze stejné sklenky, nebo jen fyzický kontakt s vlkodlakem) často o tom ani neví. V době proměny se mění i jejich smysli a mysl. Ovládá je instinkt vlků, podle něhož se taky chovají a mohou napadat i své blízké, neboť je nerozeznají od ostatních lidí. Ti, kteří o tom vědí mívají často deprese a touto myšlenkou se trápí častokrát až do smrti.
Vlkodlak se ve většině případů se svým tajemstvím nikomu nesvěřuje. mohlo by se to pro něj stát osudné, neboť by v minulosti mohl být upálen, nebo zaklet a ze své vlčí podoby se už nikdy nevrátit mezi lidi.

Avšak jsou i také kultury, ve kterých se vlkodlaci nemusejí chovat zle. Jsou to normální tvorové, stejně běžní jako sova v lese, kteří se bezškodně pohybují po lese a sem tam z kurníku ukradnou slepici.

VZHLED
Obvykle byl vlkodlak přeměněn do čisté podoby vlka i s jeho úmysly, choutkami a pudy. Takže není proč se divit, když si skočil po nějakém člověku. Čarodějové tohoto zjevení často využívali (a nejen oni, ale většinou byly úmyslné proměny pod schopnostmi mágů) k pomstě. V podobě vlka je nikdo nepoznal, zatímco jejich já bylo zkryto v těle vlka, roznesly se zvěsti o tom, že nějaká šedá šelma pozabíjela jednu rodinu. Ovšem v těchto případech bylo nutno, aby se vlkodlak v podobě vlka dokázal ovládat a směřovat svůj útok proti tomu správnému člověku.
Jindy bývá přeměna ne tak dokonalá a z člověka se najednou stane tvor podobný vlku zbarvením, tvarem obličeje, ale stojící na zadních a s ohnutou páteří. Ochlupení nemusí být po celém těle a člověk přeměnou utrpý velké ztráty sil. V některých státech se po přeměně zpět na člověka dochovalo i něco z předchozího vzezření, čímž býval obvykle ocas.
Ovšem vlkodlaci nemusí být pouze měněni do těla vlka. Existuje mnoho spekulací o převtělení do krávy, medvěda, tygra a jiných zvířat. Možná se najdou i případy, kdy člověk má třeba býčí, medvědí nebo psí hlavu a tělo lidské nebo naopak.

Přeměny mohou být dvě. Buďto se z těla člověka(popřípadě čaroděje, nebo jiné bytosti) stane vlk, nebo něco mu podobného. V tom případě se mění v jednom těle. Když se po změně vysleče ze svých šatů, musí si je uschovat, neboť kdyby mu je někdo ukradl, nemohl by se z vlčí podoby vrátit do lidské a byl by tak na vždy uvězněn ve zvířecí podobě.
Jsou však tvrzení, že se přenáší pouze duše z tohoto člověka. Jeho tělo pak zůstane nehybně ležet na místě, kde duše tělo opustila. Mágové své tělo chrání magickými kruhy. Kdyby totiž někdo odvezl, odnesl, nebo zlikvidoval tělo, člověk by se opět nemohl vrátit do lidské podoby.

Bohužel, nebo bohudík se jak skoro do každého zvyku jiného náboženství, vpletlo do vidění vlkodlaka i křesťanství. Křesťani vlkodlaky považují za zlý přelud démonů. Tím se snaží existenci vlkodlaků vymýtit. Tvrdí, že démon, se vkrade do těla vlka a pak zabíjí, trhá a rve na co přijde. Pak tuto vizi někomu v noci přenechá ve snu, nebo vidění a dotyčný se pak domnívá, že on tyto činy spáchal. Je to alespoň výhoda, že tento problém neřešili pálením údajných vlkodlaků.

OBRANA

Stejně jako obrany proti upírům a jiným "stvůrám" tak i proti vlkodlakovi se zle bránit několika způsoby. Protožee je vlkodlak považován za jednoho z nejméně zničitelných tvorů kvůli regeneraci, možná stojí za to sy sem některé druhy obrany zapsat...
  • Stříbro (vlkodlak drží ke stříbru určitou úctu, je to jedna z mála věcí, která ho zraňuje)
  • Stříbrné kulky (dokáží vlkodlaka silně poranit)
  • Zaříkadla a kouzla (neslouží ke zranění vlkodlaka, ale k ochraně jiných bytostí, mnohokráte to tak řešili lidé ve vesnicích, kde se vlkodlak vyskytoval)
  • Modlitby (fungují podobně jako kouzla a zaříkávadla)
  • Pokud vlkodlaku vezmete jeho oblečení, nedokáže se již vrátit zpět do lidské podoby (je to určitá forma chránění, ale spíše když nějaká žena nechce aby se muž vrátil domů)
  • Oheň (proto většina takových bytostí, jako jsou vlkodlaci, končí v objetí žhavých plamenů)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Valerq Valerq | E-mail | 29. prosince 2006 v 23:07 | Reagovat

Omlouvám se, takhle je to správně česky... v.

Werwolf

Pokusím se ve stručnosti sepsat, co vím o vlkodlacích, i když některé názory nesdílím.

VLKODLAK

Vlkodlak není jen člověk, který se za úplňku mění ve stvůru, jejíž podoba je něco mezi vlkem a člověkem. S kulturami se mění jak jeho podoba, tak způsob proměny. Proměny mohou mít znaky společné s čísly - např. v Brazílii. Člověk se stává vlkodlakem, pokud je sedmým synem, jehož bratři a sestry mají stejnou matku i otce. Po -tých narozeninách se poprvé mění, a to vždy o půlnoci. Zvířata mohou být různá. Příkladem je Norsko v němž se člověk nestává pouze vlkem. Mění se podle toho, do jaké kůže se navleče (nejspíš by tam bylo krajně nebezpečné nosit kabáty!!!). V Rusku ke změně postačí obyčejný rituál. V lese zatančí hulahop (přesněji nevím) a do jeho těla vstoupí duch vlka. Do přeměn také zasahují nemilosrdné čáry, jako např. ve Finsku. Proměna probíhá nechtěně. Člověk sám nemůže změnit podobu a obvykle se k tomu přimotají čarodějnice. Kletbou zaklejí někoho do podoby vlka a ten v té podobě zůstane, dokud kletba není odřeknuta.

(Jeden ze známějších vlkodlaků minulosti je král Lycaon. Nemilosrdný vládce, ke kterému přistoupil samotný bůh Zeus. Hlídačům sdělil, že je bůh, ti ho nechali projít, avšak Lycaon nebyl tak důvěřivý a hostu uvařil pokrm z lidského masa. Bohužel to Diovi příliš nešmakovalo (vlastně poznal, že je to uvařený z člověka) a naštval se. Ze zlosti pak Lycoana proměnil v krvelačného vlka s krvavou mordou.

Vlkodlaci se tedy většinou chovají agresivně, jsou zlí a krutí. V mnoha kulturách o své proměně ani neví. Lidé, kteří se jakýmkoliv způsobem "nakazí" od vlkodlaka ( pití ze stejné sklenky, fyzický kontakt s vlkodlakem apod.), o tom často ani neví. V době proměny se mění i jejich smysly a mysl. Ovládá je instinkt vlků, podle něhož se taky chovají a mohou napadat i své blízké, neboť je nerozeznají od ostatních lidí. Ti, kteří o tom vědí, mívají často deprese a touto myšlenkou se trápívají až do smrti.

Vlkodlak se ve většině případů se svým tajemstvím nikomu nesvěřuje. Mohlo by se to pro něj stát osudným, neboť v minulosti by ho bývali upálili nebo zakleli a ze své vlčí podoby by se každopádně už nikdy nevrátil mezi lidi.

Avšak jsou i také kultury, ve kterých se vlkodlaci nemusejí chovat zle. Jsou to normální tvorové, stejně běžní jako sova v lese, kteří se neškodně pohybují po lese a sem tam z kurníku ukradnou slepici.

VZHLED

Obvykle byl vlkodlak přeměněn do čisté podoby vlka i s jeho úmysly, choutkami a pudy. Takže není proč se divit, když si skočil po nějakém člověku. Čarodějové tohoto zjevení často využívali (a nejen oni), ale většinou byly úmyslné proměny pod schopnostmi mágů určeny k pomstě. V podobě vlka je nikdo nepoznal, a zatímco jejich "já" bylo ukryto v těle vlka, roznesly se zvěsti o tom, že nějaká šedá šelma pozabíjela jednu rodinu. Ovšem v těchto případech bylo nutno, aby se vlkodlak v podobě vlka dokázal ovládat a směřovat svůj útok proti tomu člověku, kterého chtěl napadnout.

Jindy bývá přeměna nedokonalá a z člověka se najednou stane tvor podobný vlku zbarvením, tvarem obličeje, ale stojící na zadních a s ohnutou páteří. Ochlupení nemusí být po celém těle a člověk přeměnou ztratí hodně síly. V některých státech se po přeměně zpět na člověka dochovalo i něco z předchozího vzezření, čímž býval obvykle ocas.

Ovšem vlkodlaci nemusí být pouze měněni do těla vlka. Existuje mnoho spekulací o převtělení do krávy, medvěda, tygra a jiných zvířat. Najdou i případy, kdy člověk měl býčí, medvědí nebo psí hlavu a tělo lidské nebo naopak.

Přeměny mohou být dva typy.

Buďto se z těla člověka (čaroděje nebo někoho jiného) stane vlk nebo něco jemu podobného. V tom případě se mění v jednom těle. Když se po změně vysvleče ze svých šatů, musí si je uschovat, neboť kdyby mu je někdo ukradl, nemohl by se z vlčí podoby vrátit do lidské a byl by tak napořád uvězněn ve zvířecí podobě.

Jsou však tvrzení, že se přenáší pouze duše z tohoto člověka. Jeho tělo pak zůstane nehybně ležet na místě, kde duše tělo opustila. Mágové své tělo chrání magickými kruhy. Kdyby totiž někdo odvezl, odnesl nebo zlikvidoval tělo, člověk by se opět nemohl vrátit do lidské podoby.

Ať bohužel či bohudík se jako do téměř každého náboženského zvyku, vpletlo se do vidění vlkodlaka i do křesťanství. Křesťané vlkodlaky považují za zlý přelud démonů. Tím se snaží existenci vlkodlaků vymýtit. Tvrdí, že démon, se vkrade do těla vlka a pak zabíjí, trhá a rve,  na co přijde. Pak toto vidění někomu v noci přenechá ve snu a dotyčný se pak domnívá, že tyto činy spáchal on sám. Je to alespoň výhoda, že tento problém neřešili pálením údajných vlkodlaků.

OBRANA

Stejně jako obrany proti upírům a jiným "stvůrám", tak i proti vlkodlakovi se zle bránit několika způsoby. Protože je vlkodlak považován za jednoho z nejméně zničitelných tvorů kvůli regeneraci, možná stojí za to si sem některé druhy obrany zapsat...

    * Stříbro (vlkodlak drží ke stříbru určitou úctu, je to jedna z mála věcí, která ho zraňuje)

    * Stříbrné kulky (dokáží vlkodlaka silně poranit)

    * Zaříkadla a kouzla (neslouží ke zranění vlkodlaka, ale k ochraně jiných bytostí, mnohokráte to tak řešili lidé ve vesnicích, kde se vlkodlak vyskytoval)

    * Modlitby (fungují podobně jako kouzla a zaříkávadla)

    * Pokud vlkodlaku vezmete jeho oblečení, nedokáže se již vrátit zpět do lidské podoby (je to určitá forma chránění, ale spíše když nějaká žena nechce aby se muž vrátil domů)

    * Oheň (proto většina takových bytostí, jako jsou vlkodlaci, končí v objetí žhavých plamenů)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama