The end

1. prosince 2006 v 8:00 | Ëlon |  Shadow stories
The end (short story)
Šíp zasáhl cíl. Proud krve stekl po stěně sálu, nyní již bez života. Sklonil jsem lik. Těžké zabít z dálky asi padesáti koňských délek, avšak spící tělo neutíká.
Měl bych odejít. Za pár chvil se po městě rozjedou vojáci ve zbrojích a může jich být přes padesát. V této době, kdy jim někdo záhadně zabil už tři kapitány, musejí být nadmíru opatrní. Je zajímavé pozorovat kolik zmatku se děje jenom kvůli vám. Ale to si král zavinil sám Oko za oko zub za zub. To je mé motto a mým mottem to i zůstane. Ty vypálené vzpomínky žhavým kusem železa totiž nejdou zapomenout.
Moc dobře si vzpomínám na onen den, kdy jsem byl prohlášen za zrádce. Když má garda padla u bran Logastibergru a mě vyhnala jako vraha a zrádce, který schválně nechal pobít své lidi a sám zůstal naživu. Už tehdy jsem za to králi přislíbil pomstu. A teď se pomsta vyplňuje. V okamžiku, kdy mě odvedli na veřejnost, kde jsem dostal svůj trest, jsem byl vyhnanec z mé rodné země. Ze země, které jsem věnoval Své mládí.
Trestu jsem neunikl. Zjizvenou kůži dnes hýzní znak vyhnanství na pravém rameni a obličej nosí masku na levé oko. Od té doby jsem byl někdo jiný než generál. Od té doby se na mě dívají s opovržením. On si ani nedokáže představit jaké to je být vyvržencem. Kolik slin jsem utřel a přesto jich přibývalo. Až do jedné chvíle, kdy jsem dostal druhoun šanci v mém už tak dost zpackaném životě. Ke zrádci beze jména se vplížilo několik mužů ze sousední země. Tehdy jsme proti ní vedli válku a i dnes se válka probíjí mezi vesnicemi chudých. Vzali si mě na slovíčko. Nebylo příliš vřícné. Po skončení našeho jednání jsem měl já i onen bídník, který ty muže vedl na těle mnohem víc šrámů a já odcházel, jako nový pomocník toho chlapa.
Nyní jím stále jsem. A tam, kde sloužím se rodí nové zlo budoucnosti. Nikdo v životě neviděl tolik zrádců a vyhnanců, jako v naší statné "armádě". Jsou to bídníci, vyhnanci a psi, stejně jako já. A nikdo nikomu neříká jménem, neboť právě to nás spojuje s naší minulostí.
Jsme jako černá četa bojující chladně a nespravedlivě. Rytíři co napadají zezadu. Jenže k tomu, abychom tu skutečnost dokázali vdechnout je ona vzpomínka, kdy nám naši nepřátelé sami vytiskli na čelo náš a jejich osud.
Právě teď, před chvílí jsem splnil dnešní úkol a můj vlastní chtíč pomsty se chýlí ke konci. Dnes padl další z mého seznamu zavženců. Ten který se na mne povržedně díval, když jsem skrýval levou polovinu mého obličeje. Umřel tam, kde žil. Ve stínu strachu a schovávaček. ¨
Vyběhl jsem z domu. každá chvíle napětí upadne a to bylo právě teď. Běžel jsem po ulici směrem, kde na mě čekali ostatní. Ulice byla začouzená a plná žebráků. Těžko uvěřit, že jen pár zdí odtud si král hoví v bavlněném křesle s hedvábím kolem krku.
"Vlku!"Havran pozvedl nůž se zkřiveným výrazem ve tváři. Doběhl jsem k němu a k ještě dvoum osobám. Všichni jsme byli zahalení v dlouhých pláštích. Ne každému totiž připadá čtveřice postav s četnými ranami a značkami vyhnanců normální.
Havran vyšel první. Zpod kápi mu vlálo několik dlouhých černých vlasů, rozhlížející se hnědýma očima po okolí spěchal se třemi osobami v patách směrem k jedné bráně vedoucí z města. Ne že bychom byli tak naivní. Brána bude zavřená, ale my známe města, ve kterých jsme před lety sloužili. Já i Havran známe všechny východy z města a to, že je obestavěné namennými hradbami nám v ničem nebrání.
Siréna s mahem běželi za námi. na to, že jsme hodně rychle utíkali, jsme prošli třemi ulicemi zcela bez zájmu. Jindy by to s Mahem rozhodně zatřáslo, ale v tuto chvíli to bylo prospěšné nám všem.
Ani ne minutu a po celém městě se rozezvonily zvony na třech kostelech. Vyhlašovali poplach. jejich sebedůvěra mě vždycky udivovala. Jak si mohou být tak jisti, že nemáme nikoho z nás u bran nebo jiných východů? Dnešní akce byla nplánována hala bala, ale i přesto jsme stačili vyhledat nekoho, kdo odpovídá popisu hlídače. Na Barola to sedělo dokonale. Několik brad třesoucích se na jeho tučném krku a zbroj, která by byla velká i slonu vystihovala vrátného snad u všech měst. Jen jsem se v duchu modlil, aby si náhodou nebyl obstarat nějaký ten chleba s klobsou.
Další ulice a v okamžiku jsem věděl, že to nebude tak lehký úkol. Nejspíš byli už připraveni po tolika vraždách významných osobností. Před námi se objevilo deset lehkooděnců a za nimi jeli dva na koních. Havran zavrávoral a uhnul uličkou doprava. Ti hlupáci si ničeho nevšimli a v klidu projeli kolem nás, zatímco jsme prchali úzkou ulicí k východu. Klapot kopyt jsem slyšel v uších ještě několikrát po tom, co jsme jim prchly. Avšak jsme naše přátelé potkali podruhé, po zahnutí na hlavní ulici. Bylo jich víc. Čtyři jezdci na koních a vedle nich si to vesele švitořilo dvacet, možná patnáct vojáků. Tak či tak jich bylo hodně. havran zalezl zpět za domy a zatáhl Sirénu za ním.
"Musíme to kolem nich projít, doufejme, že se ještě rozdělí do bočních ulic."
"Jo, jasně už v to doufám, aby jich sem přišlo třeba šest, že."zasmál se ironisky maho a okem pokoukl do ulice.
"Jo, třeba jo, než aby se jich na nás zavěsilo dvacet, srababo!"Zavrčela Siréna, svým tak krásným pisklavým hlasem.
"Zmlkni."postrčil do ní Havran a pokračoval "Musíme se dostat naproti do té ulice. Ale je tu hodně lidí, takže se nesnaž vypadat vysokej a rychlej, Maho. Jasný?! Na téhle akci mám nejvíc zoodpovědnosti já."
"Jo a taky nejvíc výdělků, co Havrane?!"
"Zmlkni."rana kovovou pochvou meče ho umlčela, Havran mi poděkoval pouhým pohledem.
"Tak dem, vy srabi."zavelel a vyrazil směrem k protější ulici. Chvíli jsem se snažil vypadat nenápadně a tvářit se, že jsem o oko přišel ve válce, ale po třech naprosto nechutných pohledech jsem už kopl do jednoho z oněch posměváčků. Načež jsem si vysloužil kopanec od Havrana.
Zatím jsme se pohybovali v celku rychle, na to že byla cesta široká a na to kolik lidé se po ní hemžilo. Dláždění se mi míhalo pod nohama a já omylem párkrát narazil do Sirény, která šla přede mnou.
Byli jsme už u uličky, když se vojáci přiblížili až k nám. V tu chvíli jsem si myslel, že Maha zkopu a Havran podle jeho výrazu v obličeji vypadal stejně, protože ve chvíli kdy jsme unikali s několika lidmi stranou, abychom mohli uvolnit cestu vojákům, Mahovi ujela noha po mokré ulici a vrazil do Havrana. S křikem se svalil na zem a okamžitě vyskočil. Dva vojáci, kteří šli po stejné ulici jako my, se na nás podezřele podívali, pokusil jsem se neotáčet a o stejný úmysl se pokusila i Siréna, ale ti slídili ji otočili k sobě čelem a v tu chvíli poznali znamení krkavce na její tváři.
"Do prčic."zařval jeden, když ho Havran sze zadu srazil na zem a omráčil ho jednou ranou.
"Padejte!"vykřikl na nás a s vytaseným mečem běžem do té nejužší ulice, jaká se namanula.
Ten druhý voják stačil vyběhnout a svolat dalších sedm vojáků a jednoho jezdce aby nás sledovali. V okamžiku jsme se jim ale ztratili v uličce vedoucí k řece protékající městem.
Odporně páchla. Neuvěřitelně se její pach táhl až k nám a to jsme ji ani neviděli. Něco mezi zkaženými vajíčky a shnilou rybou. Pach mě málem omráčil, ale tím lépe pro nás. Jesli si sem přitáhnou psy, nebudou moci cítit ani skunka, natož nás. Havran přeběhl mostek přes onu řeku a směřoval k uličce o které jsem moc dobře věděl, že vede k bráně.
"Počkej!"zařval jsem na něj, ale ještě stále tak, aby mě nemohli zaslechnout vojáci.
"Co je zas?"otráveně se otočil
"Možná tam už stihli někoho poslat, nepolezu jim do pasti!"zastavil jsem se na mostku, čehož jsem o chvilinku později zalitoval.
"Neblbni, sem přijdou."Maho se tradičně naklonil na Havranovu stranu.
"Jo, ale nanejvejž tak pět. S těmi si poradíme."opáčil jsem.
"A co tu chceš dělat pak? Jak se odtud hodláš dostat?"zaječela mi přímo do ucha Siréna, v okamžiku jsem jí zacpal pusu.
"Teď bych to taky rád věděl, ženská!"ucukla a ohlídla se po uličce, kterou jsme sem přišli.
"Pojďte tudy, jinak to nejde!"zařval Havran, teď bylo jedno jestli ho slyší. Po Siréniném výlevu nás museli slyšet všichni obyvatelé města, čemuž naznačovali i přibližující se kroky. Alespoň jsme se zbavili jezdců, neboť na koni by se úzkou uličkou neprotáhli...
(pokračování příště)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama