Prosinec 2006

Angels of dead

23. prosince 2006 v 19:24 | Ëlon |  Obrázky
Ledový anděl pravdy
V chrámu čekání..
Bad angel from dark
Lady with the violin
Goodbye
strach
bezmoc
půlnoční slunce
girl with the violin
za tebou
Zády ke světu

Temná světla půlnoci II.

20. prosince 2006 v 20:17 | Ëlon |  Shadow stories
Dne 16. května, roku 2008 v Nočním klubu, zadní místnost za barem, 23:47

Světlo prozíralo místností jako slunce nad světem. Zářivka spálila několik neopatrných much, které ležely na zemi pod ní. Rozpálené sklo by vypálilo i znamení do kůže hrocha. Nepříjemné a palčivé světlo, které se ze zářivky linulo, probouzelo můry k životu.
Pracovitý Elden se oháněl za pultem a ve volných chvílích vtrhly dozadu aby si na chvíli dal pohov od otravných zákazníků. Jeho profese ho natolik unavovala, že litoval odmítbnutí práce u Trieda. Monotóně sebou potácel u baru, v ospalých záplavách Rudé brendy.
V zadu bzl klídek a pohoda. Relaxační hudba naplňovala místnost uspokojivým pocitem pohody. To sice občas natrhl Elden, ale k její radosti to nebylo tak často.
Seděla s nohama křížem v propadlém křesle, se skleničkou v ruce a vysloveně čučela do knihy co měla na klíně. Otravný text, který si prostě nedokázala nacpat do hlavy se jí sypal jedním okem do vnitř, druhým ven. Do mzsli pronikal jen palčivý pocit hladu. Přejížděla pohledem pořád stejný řádek v knize se snahou zapamatovat si alespoň něco. Ale marně.
Usrkla ze sklenice a olízla si sladnou tekutinu ze rtů. Pak rýychle zaklapla knihu a hodila ji na gauč vedle křesla. Od baru se ozývaly uspávající hlasy, pčřestože na sebe neustále nadávaly. Opřela tedy hlavu o opěradlo a pomalu se podávala pokušení sladkého spánku.
Když do místnosti vtrhl její tak milovaný opatrovatel, měla sto chutí ho zabít hned na místě. Probudila jí těžká rána do klína, když jí na noháh znovu přistála obrovská kniha. Zamžourala do světla a rozpoznala známou tvář a tmavé černé oči.
"Už toho mám dost, nemohly bychom pro dnes přestat?"zamumlasa skrz unavený vzdych a znovu se opřela.
"Chceš spát u Eldena. To si klsla hluboko. Vstávej!"nekřičel, ale ta jeho schopnost probouzel lidi svým tichým hlasem byla až k nevíře.
"Nione, nech mě laskavě dospat včerejší noc, ano?"zamrmlala a kniha přistála znovu na gauči, na kterém teď seděl i onen muž.
"Dobrá, jak chceš. To ti tady nechám a já du."vstal a zamířil k věšáku.
"Já nechcu spát tady. Odvez mě domů."narovnala nohy s bolestným výrazem ve tváři.
"Nikdo tam není. Tereda odjela."pozastavil se a hodil jí její dlouhý kabát "Velden takz ne. Budeš tam sama."
"No a?"zvedla se a málem se jí podlomily kolena, přesezené nohy už nestráví sedět šest hodin v křesle.
"Fajn. Večeři máš možná v ledničce, ale nespolíhám na to." vešel k baru a mávnutím se s Eldenem rozloučil. Pak se vydal k bočnímu východu.
"Jo, to zvládnu."rozloučila se s barmanem a dlouhými kroky dohnala Niona. Když otevbřel dveře, vrazil do ní silný tlak větru v ulicích. Vykročila proti němu a podržela chladnou kovovou kliku dveří, pak je zabouchla. Před ní stál černý vůz. V zaprášené a zablácené uličce se moc nevzjímal. Atmosféru automobilu k tomu narušovaly tři popelnice stojící v průjezdu u baru.
Nion odemkl auto ovladačem a oba nasedli do měkkých křesel potažených kůží. V Autě byla zima, ale s tím si za pár chvil dokázala poradit klimatizace vozu. za tmavými skly se sedělo pohodlně. Autro míjelo domy, tramvaje, autobusové zastávky a mnoho dalších veřejných míst, v nichž bydleli lidé. Obyčejní lidé.
Teplo zahřálo na tvářích "Poslouchej, zítra se možná vrátí Tereda. budeš se učit s ní. Šéf mi něco chce. Asi se něco špatnýho stalo. Atmosféra ve spolku klesá pod bod mrazu a stále se zhoršuje."
"Myslíš že sou za tím ti mazálci z Hendry?"
"Nevím... neřek mi nic zásadního, ale podle všeho je to vážné. Vrátím se za několik dní."
"Dobře." zakvičelz brzdy a otevřela dveře...

Temná světla půlnoci I.

18. prosince 2006 v 22:08 | Ëlon |  Shadow stories
Dne 30. listopadu, ve čtvrtek, roku 2006
Sychravé počasí si pohrávalo se seschlým listím na hubených větvičkách stromů. V silném větru létalo několik upadlých hnědých listů, scvrklích do ruliček. Větve stromů se pod náporem větru zohýbali na stranu. V sychravu se vznášel opar výfukových plynnů nad vozovkou, která kolem sebe držela teplý vzduch. Auta projížděla malou dědinou a jejich řidiči za volantem si ani nevšimli, že do nějaké přijeli.
U ztichlé zastávky zastavil autobus. Po otevření dveří se ven vyvalil teplý vzduch a v jednom okamžiku byl pryč. Ze dveří se po schodech vysunulo několik lidí, zabalených do barevných šál a vyhrnutýých límců. Pomalými kroky se sunuli ke svým obydlím, nedočkavi teplého čaje.
Dveře autobusu se zavřely a motor navřeštěl. Kola se pomalu rozjela a na zastávce bylo po chvíli zase pusto. Lidé se rozešli v malé chvilce ke svým domovům, každý jiným směrem.
Chodník se pomalu svažoval dolů, od autobusové zastávky. Doleva zde vedla ulice, která se ve své tři čtvrtině dělila na dvě, jež od sebe dělil pruh trávníku a stromů. Domy kolem silnic nebyly vysoké. V zástupu se svažovaly níž a níž. konec ulice byl v nedohlednu za zatáčkou.
Přešla ulici a pomalým, houpavým krokem vyšla k chodníku. Tráva kolem obrubníku byla pokryta běloučkoou jinovatkou. Kroky zněly pravidelě a tiše. Ve ztichlé vesnici téměř nehlučně rpocházela k domu. Ruce měla zabořené v hlubokých kapsách, kolem krku černou šálu a rozpuštěné vlasy. Dlouhá bunda jí sahala až po kolena, odkud pak byla vidět dlouhá sukně a zpod ní pruhované nadkolenky.
Sestupovala pomalu, s mrznoucími prsty a nosem. Vítr ji však nutil do rychlejšího kroku. Když se zpoza zatáčky vynořil důvěrně známý dům, zrychlila krok. Nikde nikdo nebyl. V tichosti a jen za skučení větru dorazila nepozorována ke dveřím domu.
Přešla po chodníku, zvonek zacinkal klasickým tónem. Zpoza dveří nevyšel jediný zvuk. Chvíle mlčení a pak zaznělo chrastění klíčů. Zámek lupl a pak...
...jen úžas a výkřik tlumila tlustá šála.
Chvíle překvapení trvala dlouho. Dlouhou dobu stála venku a nevěřícně přejížděla očima po podlaze, na níž byly otisky krve a blátivých šlápot. Skrz mléčné sklo vidělacestičky tmavých cákanců. Ve svitu lenícího slunce nabývvala rudý nádech. Svět se zastavil a pravý život s ním.
Ticho probývalo dům. Nikde nezazněl jediný hluk, jen chrastění klíčů, když padaly na zem. sedm dlouhých minut uplynulo, než byla schopná vklouznout do dom a přivřít dveře.
Nesnesitelný hněv podporoval ještě jeden, nadutý pocit. Prozařoval stále víc a víc. S ním se spojovala nesnesitelná bolest na hrudníku. Přitlačila si na prsa dlaní a zhluboka dýchala.
Nepomohlo. Jako by ležela na tvrdé podlaze a na ní stálo tří tunové auto. Cítila ten hroznýý tlak. A vztek. Smutek. V očích se zaleskla slza a zastavila se na oční lince. po dlouhýh řasách kápla na pleť.
A ten pocit sílil. Svalovalo jí to na zem. Podlehla a klekla si na kolena, přidržujíc se rukama, aby se nesvalila celá. Pocit sílil a na levé dlani cítila teplou krev.
Zaryla nechty do kůže a v nesnesitelné křeči lehla na podlahu. V bolesti, zármutku a hněvu uslyšela z obývacího pokoje tlumené zvuky. Chtěla vstát a udělat něco té osobě, ale nemohla. Tíha ji tlačila k podlaze. Ten člověk přišel za ní. Nemohla jej vidět, protože měla obličej přimáčklý k chladné podlaze.
"To se stává. Dnes je ti třináct, že? Máš kamarády? Ne? Co to říkáš?"pokusila se promluvit na oplátku tomu ulízanému hlasu, plného chladu, ale jakoby ji neviditelná ruka sevřela hrdlo, nemohla popadnout dech "Je to smůla, já vím. Je mi to líto, ale udělala bys to ty, to přece nechceš, nebo jo? Já myslím že ne. Tak pojď, podíváme se na ten pocit společně."uchopil ji za paži a zvedl ze země, měl černé oči, takové mívají jen výjimeční lidé...

Jednorožec

12. prosince 2006 v 21:44 | Ëlon |  Mystery of dry rains
Jednorožec (unicorn)
Je to zvíře objevující se v mnoha kulturách pod jinými vlastnostmi a podobou. Je to jedno z nejznámějších bájných bytostí vůbec. Jeho roh měl čarovné účinky- dokázal otrávenou vodu přeměnit zpět v čistou. Proto se využíval jeho roh pro ochranu králů, aby nebyli otráveni jdem v číši. Jak je známo- jednorožci tvoří významnou část. V minulosti, dříve než se o jeho symboliku postaralo křesťanství, prý viděli jednorožce Alexander Veliký a Caesar avšak co víme. Ve fantasy knížkách se jemu také věnuje mnoho. Obvykle žije v lesích, či hvozdech a jenn málokdo jej spatří.
Vzhled- Jak je známo, všude je to jiné, nám nejznámější je klasický bílý kůň se stříbřitými žíněmi a kopyty. V prostřed čela se mu vine spirálový, dlouhá a stříbřitý roh. V jiných kulturách je to zvíře podobné koni, a koze, s bradkou a zahnutými kopyty.
Symbolika- dříve, než se symbolika změnila křesťanstvím byl jednorožec symbolem králů a zosobnění dobra, později po pokřesťanštění pannenství, čistotu a mír.

Bazilišek

11. prosince 2006 v 20:05 | Ëlon |  Mystery of dry rains
Bazilišek
Vložit tabulku
Rodící se z vejce vysezeného žábou či hadem, je velice nebzpečným tvorem. Svým dechem dokáže proměnit kohokoli v kámen, stejný účinek je když se baziliškovi podíváte zpříma do očí. Obranou proti těmto účinkům je zrcadlo a není doporučené se s ním mazliti. Tuto schopnost zdědil po Medůze. V průběhu let se jeho zjev, chování a jiné charakteristiky poněkud změnily. V různých zemích si jeho zjevení překládali jinak. Tvoří také část alchymie, kdy se z jeho popelu po úmrtí "tvoří" jiné věci. JInak je bazilišek ještěr z čeledi leguánovitých.
Vzhled- Má mnoho podob, jak se v průběhu měnila jeho charakteristika, jednou z nich je, že měl bazilišek dračí křídla, byl to dvounohý prák a měl hadí ocas. Druhá zní, že je bazilišek čtyřnohý kohout s korunkou na hlavě a též hadím ocasem.

Váhy

10. prosince 2006 v 18:03 Znamení
Váhy (23.9.- 23.10.)
Znamení: vzduchu
  • Vládce znamení: Venuše
  • Povaha: Sanquinici
  • Přátelská znamení: Blíženci a vodnář
  • Barva: vodově zelená, purpurová
  • Kov: měď
  • Kámen: růženín, korál, smaragd, topas, jadeit, jaspis
  • Čísla: 4, 49, 175, 1225
  • Den: Středa
Stručně- obvykle jsou váhy sympatičtí lidé, kteří se radují z vydařeného dne a jsou ochotni i k hlubokým kompromisům, jsou u nich vysoké předpoklady k umění (hudba tanec a kresba) a také umění dokáží vnímat. Je to svobodomyslné znamení, ale dokáže respektovat jiné. V případě "prasknutí" se může jinak klidná harmonie změnit na netrpělivost.
Váhy jsou harmonické, a potřebují tedy mnoho klidu a odpočinku pro své zdraví, stresující práce není vhodná pro tyto lidi.

Hydra

10. prosince 2006 v 17:28 | Ëlon |  Mystery of dry rains
Hydra
Tento devítihlavý drak, je kvůli své schopnosti regenerace téměř nezničitelný. Pokud někdo hydře usekne jednu hlavu, narostoují potom dvě. Málokdo z jejích spárů vyšel živý. Nakonec ji ale porazil řecký hrdina Hérakles, který k tomu činu však potřeboval svého přítele a když hydře hlavu usekl, jeho přítel k ní přiškočil a ránu jí vypálil. Hydří krev a dech je jedovatý. Dech způsobuje úmrtí udušením, zatímco krev v kombinaci s krví jinou způsobuje rozpad červených krvinek (tak je psáno). Jakékoli malé škrábnutí je tudíš smrtící.
Vzhled- Hydra má devět hlav. Po useknutí (jedné) jí narostou dvě a z toho je jedna nesmrtelná. V případě, že hydra ztratí i poslední hlavu, umírá. Hydra je také souhvězdí ležící na nebeském rovníku. Nejlépe lze zahlédnout v dubnu.
Symnolika- může vyznačovat nevykořenitelné zlo, ale taky závisí, jak to pojmete :P

Kabalistický kříž

8. prosince 2006 v 8:00 | Ëlon
Kabalistický kříž
(delší popis jedné z mnoha variant rituálu)
Stojíte směrem k východu. Několik nádechů s nimiž rostete do vesmírů a pak si představte zářící, bíle světlo na temeni vaší hlavy. Dotkněte se ho (ukazováčkem, nebo špičkou dýky) a přiložte si jej na čelo.

Při dotyku vyslovte slovo ATÁ (ATÁ znamená ty sji)

Dýku (nebo ukazováček) přeneste na prsa, nebo poblíž srdce a vyřkněte slova MALCHUT (MALCHUT znamená Království) a při nichž jak vám světlo sestupuje od tohoto místa až do noh a tvoří tak svislou lajnu.

Přeneste stvětelný bod do pravého ramene spolu se špičkou dýky (prostě v okamžiku, kdy budu používat toto slovo, můžete to použít i s ukazováčkem) při čemž vzneste slova VE-GEDULA (což znamená "a Síla" výslovuje se to - v'gedúlá)

Představte si jasný, svítivý kříž který vámi vede ode dlaně k dlani a od hlavy až k nohám. Rozpažte ruce a vyslovte slova LE-OLAM v tomto okamžiku světlo odletí. Spojte ruce opět na hrudi jako při modlidbách a vyřkněte AMEN. Kříž, jenž vámi proudí vás snese zpět na zem (výslovnost je Le alám, ámen - a znamená to, na věky ámen)

Kabalistický kříž máte za sebou... ovšem není rozumné konat jej, pokud dobře nevíte co by se stalo při chybě a pokud slova a tahy nemáte zcela doučené.
Kabalistický kříž
(druhá varianta, i když je té první hodně podobná, je o něco kratší a radši ji sem dám)
  1. Směřujte tváří i tělem směrem k východu, představte si, že jste středem vesmíru. Všechny planety a galaxie, teď proudí kolem vás a naše sluneční soustava vám leží u nohou
  2. Kousek od vaší hlavy se vznáší zářivá kulička, stáhněte siu jí rukou na čelo a vybrujte slovo "Atá" (ty jsi)
  3. Přeneste ruku na prsa, světlo vám projíždí tělem až do noh. Proneste slovo !Malkut" (Království)
  4. Dotkněte se rukou pravého ramene v němž se vám objeví zářivá kulička a proneste slova "Ve Gebura" (a moc)
  5. Ruku přeneste na levé rameno a vybrujte "Ve Gedula" (a sláva) zářivá kulička přejede z pravého ramene do levého a dokončí tak svítící kříž.
  6. Soistřeďte se na ten kříž, upažte ruce. Pak je složte na prsou v modlitbě a proneste poslední slova "L Alám, Amen" (navěky amen)

Menší zažehnávací pentagramový rituál (LBRP)

8. prosince 2006 v 8:00 | Ëlon
Lesser banishing ritual of the pentagram
Je to jeden z nejrozšířenějších rituálů vůbec. Vznikl na přelomu 19. a 20. století řádem Golden Dawn. Je jednoduchý a tak může posloužit i těm, co se o rituály nezajímají.
Pomocí rituálu se zbavujete negativních vlastností, nebo můžete provést jakousi očistu místnosti- zažehávací rituál.
Symbolika- v mikrokosmu se nastolí spojení s Keter- první emanace božství- a Malkut. A ještě se nastolí rovnováha mezi sefirot Geburath a Chesed. (viz. na konci článku)
Samotný rituál je složen ze čtyř částí
  1. Kabalistický kříž
  2. Kreslení pentagramů
  3. Volání archandělů
  4. Kabalistický kříž
KRESLENÍ PENTAGRAMŮ
Nataženou rukou, směrem na východ, načrtněte rukou zažehnávací pentagram země, poté podržte ukazováček vprostřed pentagramu a proneste "Jod he vav he" (pentagram byste si měli představovat, jako modré plameny ohně, nebo svítivé čáry, když vybrujete slova, představte si, jak pentagram pohlcuje živlovou energii a celá místnost se naplňuje jemností a lehkostí Vzduchu)
S nataženou rukou před sebou se otočte na jih a v půlkruhu se zastavte, znovu načrtněte zyžehnávací pentagram země, do něj vbodněte ukazováček a proneste "Adonaj" (Opět pentagram začne pohlcovat přebytečnou energii, aby uchoval rovnováhu a místnost se naplňuje teplem Ohně)
Otočte se na západ, v další čtvrce kruhu se zastavte, nakreslete pentagram (tentýž jako před tím) a bodněte do jeho středu prs se slovy "Eheje" (pentagram opět nasává energii živlu a místnost se naplňuje chladem Vody)
Otočte se na Sever s nataženou rukou, dokončete další čtvrtkruh a nakreslete znovu zažehnávací pentagram země, do jehož středu bodněte prst a proneste slovo "Agla" )pentagram vysáva živlovou energii a místnost se naplňuje dusnem země)
Opět se otočte na Východ, nyní jste dokončili celý kruh, spojující pentagramy a kreslení pentagramů máme za sebou :)
Zažehávací pentagram Země
VOLÁNÍ ARCHANDĚLŮ
Volání archandělů není nijak zvlášť těžké, podle všeho je lze volat naším jazykem, ale pro ty, co si do hlavy dokáží nacpat ještě další krásné fráze-(hebrejsky)
Přede mnou Rafael- lapr ynplm ("Milpánaj Rafael")
Za mnou Gabriel- layrbg yrwxam ("Meáchoraj Gabriel")
Po mé pravici Michael- lakym ynymym ("Mijámini Michael")
Po mé levici Uriel- layrwa ylamXm ("Mismali Úriel")
  1. Natáhněte obě paže před sebe do tvaru kříže a řekněte "Přede mnou Rafael" představte si archanděla vzduchu, když vystupuje z mračen, ve žluto fialovém rouchu, v rukou nesoucího hůl a caduceem)
  2. Předneste "Za mnou Gabriel" představte si archanděla vystupovat z moře s modro oranžovým rouchem a s pohárem v ruce
  3. Proneste "Po mé pravici "Michael" další archanděl oblečen v v rudozeleném, žhnoucím rouchu a v ruce drží meč.
  4. Řekněte "Po mé levici Uriel" přichází k vám z vegetace další Archanděl , držící kklasy pšenice a oblečen v citrónové, černé, hnědé a olivové
  5. Řekněte "Kolem mne planou pentagramy a nade mnou září šesticípá hvězda" nad vámi se rozzářila šesticípá hvězda
Po tomto znovu prověďte Kabalistický kříž

DODATKY-
Keter(Kether): znamená Koruna
Číslo: 1
Symbol: Bod
Planeta: X

Chochma: znamená moudrost
Číslo: 2
Symbol: přímka
Planeta: X (nebo zvěrokruh)

Bina: znamená porozumnění
Číslo: 3
Symbol: Trojúhelník
Planeta: Saturn

Chesed: znamená Milost
Číslo: 4
Symbol: čtverec, nebo kříž
Planeta: Jupiter

Gebula: znamená přísnost a síla
Číslo: 5
Symbol: Pentagram, Pentagon
Planeta: mars

Dále následujeTiferet, Neczach, Hod, Jesod a Malchut


Čerpáno z www.okultismus.mysteria.cz

Roses

7. prosince 2006 v 18:21 | Ëlon |  Obrázky
memories
fate is fate
darkess fall
the live
RED
Nevinnost
forevermore

The end (second part)

6. prosince 2006 v 19:43 | Ëlon |  Shadow stories
darkness from the hell
"Padejte než načichnem!"Havran vyrazil jako poslední, pohotově s mečem v ruce.
Nastávající situace mi připomínala jednu před několika lety. Při vzpomínce na její následky jsem zaskřípal zuby. Ne strastí, ale vztekem. Sáhl jsem po jílci meče a s očekáváním jsem jej vytasil. Havran se zastavil, za ním já a i ti dva. Z uličky k nám doběhlo sedm vojáků a z dáli sem dupali další. V klidu jsme stáli, oblkíčeni z jedné strany. V boji se vždy ukáže pravá stránka válečníka. Jestli je to zbabělec, nebo statečný rytíř. Poslední možností byl podlý záporˇňák a tím jsem se stal před čtrnácti lety.
Siréna čekala plna očekávání, kdo udělá první tah. Toho se dočkala, když sem vtrhlo ještě pět pochodujících strojů na zabíjení. V okamžiku se ticho proměnilo ve střet. Co pomohou přesili, když stojíte proti čtyřem podlým a zákeřným vyhnancům? Bez ohledu na souvit, cvičených k jednomu jedinému účelu? Udělat to, co mají. V tomto okamžiku to bylo, zachránit si život.
Netrvalo dlouho a z dvanácti jich zbylo šest. Špatné dohady bojovníků o síle ženy jim byly draho přičítány. Kolem Havrana se vytvořila hromada trupů, a on, rozhánějící se svým dvouručním mečem neprojevil ani kapku soucitu. Havran. To černé stvoření. Nikdo nezná jeho minulost. Moc dobře chápu, proč právě on vede většinu akcí. Narozdíl od Maha, je schopný dodržet slib a splnit úkol. Maho by teď někde seděl v hospodě a popíjel pivo. Každý jsme jiný.
Nastalo ticho. Vskutku lichotivé ticho. Zůstali jsme všichni čtyři. Skoro bez ran. Havran se otočil k únikové cestě. Už jsem neprotestoval a běžel za ním. To udělala i Siréna s Mahem. Doběhli jsme na rozcestí, bohužel zprava i zleva k nám běželi vojáci a dva jezdci na koních. Psy nechali ladem. Alespoň malá útěcha. Byla volná jedna jediná cesta, ale Havran stál. Já moc dobře věděl proč. V té ulici se totiž krčilo několik zbylých vojáků. Asi se opravdu, a správně- to mě žralo nejvíc, domnívají, že za smrt jejich drahého generála můžeme my. Havran stál. V klidu, bez pohnutí.
Vojáci přiběhli k nám, dvě koňské délky od nás zastavili. Opravdu si mysleli, že půjdeme samy na kříž? Za útěk z boje je smrt. To je pravidlo, kterým se řídíme i my. Oni by nás nenechali naživu, ani kdybychom se vzdali.
"Půjdete s námi!"ozval se valibuk zprava.
"Řekl kdo?"otočil se k němu Havran, s připraveným mečem "No ták, nevíš, co se sluší, když tě někdo vyzve?"naznačil, abychom se připravili "Neříkej že ne, to slyším nerad."vyrazil.
V tomto počtu jsem se cítil utlačován. Snažil jsem se ten pocit zahnat, avšak utekl sám, když se moje čepel setkala s krkem vojáka. V boji prchají Všechny potíže a starosti jako zbabělci z bitvy. Je to snad jediná chvíle, kdy se necítíte ani vinní, ani ospravdelnění.
Bolest na pravém boku mě donutila změnit postoj, čímž jsem si zasloužil ránu do hlavy rukojetí jednoho ze Siréniných krátkých mečů. Vzpamatoval jsem se rychle a človíčka, co mi zranění způsobil poslal na zem vedle dalších třech.
Siréna zasténala. Jak se dalo čekat, ze zbývajících ulic vyběhlo několik dalších vojáků. Přesila vzrostla. Síla se krátila. A ran přibývalo. Chvíle, kdy se jich na nás navalilo kolem čtyřiceti, se stala osudovou. Siréna upadla, mezi mrtvá těla, těžce oddechujíc se pokusila zvednout, ale dopadl na ní další voják. Vypadl jí meč ze zakrvácené ruky. Maho se opíral o stěnu domu. Zhluboka dýchal a snažil se odrážet poslední rány. Oblečení měl nasáklé svou vlastní krví. Já jsem málem omdléval. Jednomu z vojáků se podařilo mě uhodit,, i když ne moc šikovně do hlavy. Bolest mi třeštila lebkou. Přesto jsem ještě stál na nohou. Ne na dlouho. Zezadu se na mě vrhl dlouhán, stačil jsem uhnout jen polovičně. Pod návalem bolestijsem se zkroutil na zem. Bolest zesílila, když jsem podruhé vstal. Havran stále stál na nohách nejpevněji z nás, ale z jeho bosula proudem krev. Vsadil bych se o všechno co mám, že Havran ten meč ještě nevytáhl. Na jeho straně bylo živých vojáků málo. Poslední dva údery a oni, čestní rytíři země, jej zezadu položili na zem. Nechtěl jsem vědět, co mu to zabodli do těla, ale zvedl se těžko.
*
Spoutáni v okovech, zkrvaveni, avšak vzpřímeně nás vedli ke králi. Jako zajatce a výhru nad zabíjením nadřízených. Ale ve vyššších vrstvách nejsou tak hloupý. Budou chtít vědět kolik nás je, kdo nás vede a jednu otázku, kterou se bude král bát dát. Vím přestě co mu na ni odpovím.
Bolest se mě zmocňovala stále víc, ale vidět, jak naši zašpiněnou čest táhnou po ulici, mě vzbuzovalo jít vzpřímeně a snášet osud(zatím!!!). V hlavě jsem si však spřádal plány. Bylo jasné že umřu. Ale také nechci odejít bez odplaty. A tihle hlupáci mi k ní dávaly klíč. Vedou mě ke královi. Nemůžu říct, že bych ho zbožňoval, nebo nesnášel. Že mě pohled na něj uspokojuje. Ale těším se. Těším se z méno vítězství. Schody přede mnou působili jako muka. Posledních pár kroků mě však dělí od známých komnat hradu a proto jsem dokázal muka překonat. Vystoupali jsme po kamenných schodech. Prošli jsme chodbami, nesnesitelně dlouhými. A mnohem víc mě ničilo, když jsme scházeli po kluzkých schodech do mučírny. Tam to znám až příliš dobře. Při představě, že jsem někdy předtím takhle vláčel zajatce se mi dělá špatně.
Dubové a plesnivé dveře. Jen ty mě dělí od mého cíle života. Potupně nás vlečou a my ještě potupněji posloucháme. Král. Ten výraz, kdy mu ukáží naše zbraně, kterými nás stejně zabijí před zraky lidí, byl nesnesitelný. Ne! Nechci aby to takhle skončilo. Já jsem se nikdy nevzdal svého cíle. A král už neuvidí mou smrt. Ať mám hlavu na špalku, před branami, on to neuvidí jak tam vicí a mé tělo pod ní. Ne!!!
Shodili nás na kolena. V okamžiku jsem nuceně cstal. Nechtěl jsem se na něj dívat zespodu. Havran vstal tahé. Jen Siréa, bez vůle a téměř bez života a Maho, vyčerpáni, zůstali ležet ve špíně putupy.
"Klekni!"vyjekl na Havrana.
Ten se jen s odporem podíval na svého bývalého krále, neodolal pokušení "Před kým? Tou troskou?"odplivl si. Vzápětí se bolestně zašklebil, když jej srazili na zem bičem.
"A ty si klekni taky!"otočil se na mě.
Neklekl jsem, pouze odpověděl "To ty bys měl děkovat a klekat přede mnou."bič zasvištěl, neklekl jsem a jen odpověděl "Bičem mě nedoženeš k potupě."druhá rána prořízla vzduch.
Vedle mě se vzpřímila Siréna. Je obdivuhodné, že člověk dokáže vynaložit sílu, už tak vyčerpanou, aby se zvedl na zjizvené nohy.
Prach zavířil, když se zvedli naráz Maho s Havranem. Bič svištěl. Ještě několikrát Sirénu i ostatní srazil k zemi. Měl jsem ho plné zuby. Toho takzvaného krále. Poohlédl jsem se v kleče po starých známích mečích ležících na kovadlině asi tři koňské délky ode mne. Bohužel mě od nich dělili dva vojáci a pouta na rukou. Obrátil jsem se k Havranovi, chvíli trvalo, než se na mě podíval. Ale pochopil dříve než ten blbej král a jeho poskoci. Zvedl se, s ním i Maho a běželi co nejrychleji za mříže, které dělili mučírnu o vstupu do hladomorny. Podivné spojení dvou podobných oblastí.
Vyběhl jsem pro volné meče všech mých přátel. Ti, jenž se pokusili zastavit Havrana s Mahem se teď otáčeli ke mně, já jsem však pohotově vystřelil k druhé mříži.Na poslední chvíli jsem se ohlédl po Siréně. Teprve teď jsem si všiml, že těch vojáků je tu asi pět. Z toho dva se motali jenom kolem krále. Bezmocně jsem se cítil. Soiréna zavrtěla hlavou. Na její pokyn jsem přivřel mříž, než jsem ji stačil zamknout, Siréna vstala. Pohotově, jakoby měla všechny síly jako na začátku. Jakoby neměla zohavené tělo. Vrazila do krále, který nedával pozor a do jeho dvou stráží. Ti se ji pokusili chytnout, ale silná ženská mysl dokáže zázraky. Dovlekla naivního krále k mřížím. Několikrát ji bodnul napesním nožem, ale co dokáže nůž proti odvaze a výdrži? Zamknul jsem. V tuto chvíli bylo štěstí na naší straně. A naše silná povaha opět vzrostla. Byli jsme zde, znovu silní. Znovu svobodní a co víc mě ještě drželo naživu vědomí, že právě naděšla mouje chvíle.
Popadl jsem můj meč, ostatní nechal ležet na zemi. Těch se ujmuli moji drazí druzi. tasil jsem jej proti králi. Musel jsem sebou pohnout. Za chvíli dolezou lukostřelci a můžou dojít i z hladomoren.
Cítil jsem, jak se mě snad poprvé v životě zmocňuje štěstí. Nikdy nenadělám moc řečí, ale teď jsem měl chu%t vylíčit mu celý svůj zamazaný žiovt, který zničil právě on. Chtěl jsem mu udělat totéž, aby zjistil jaké to je ležet vedle prasat. Chtěl jsem mu vmést do tváře písek hořkosti, dívat se na jeho slzy žalu. Jen jediná věc mi v tom bránila. Čas. Začal jsem tedy a skončil jednou větou"Zaslepil jsi mi život bahnem, zaslepím ti život temnotou."kapesní nůž mu nestačil na obranu. Jeho výkřik popudil vojáky běžící z hladomoren.
"Ty!!!"zaječel "Ty! Vyhnanče! Ty šedý pse! Nenávidím tě!"upadl jsem na zem, zatím co on kelem sebe sápal, hledal záchranný bod, ale nenalezl jej. Pokoušel se mě nahmatat a srazit mrtvého k zemi, ale nemohl.
Vojáci přiběhli, slyšel jsem je, i když jsem měl před okem zamlženo. Krok za krokem se přibližovali. Já jsem je slyšel. Cítil. někdo mě zezadu zvedl na nohy. Pocit úlevy a čistého svědomí. Víte jaké to je? je to něco nepopsatelného. Cítil jsem se jako v nebi. Jeho křik. Žalostný křik mi dodával odvahu.
Havran mě podepřel. Cítil jsem konec, on také. Věděli jsme, co se stane. Sami jsme na to šlápli. Sami na to doplatíme. Uchopil jsem meč pevněji, havran také. Poprvé v životě jsem ho vedle sebe cítil jakéo normálního člověka, ne jako hrdinu, kterého vykopli z polootevřených dveří.
Otevřel jsem oči. Byl jsem šťastný. A jen jsem slyšel jeho slova a činil podle nich:
"Zemřít mečem protivníků je odplata, zemřít mečem svým je zbabělost."
*
Padli jsme a já poprvé a naposledy pocítil hořkost jeho plamenného meče. A on poprvé a naposledy pocítil bolest mého ostří. Padli jsme. Ale ani ne za odplatu, ani ne jako zbabělci. Padli jsme jako hrdinové před očima vojáků.
Ale ne před očima krále.
Naše hlavy nabodli na kůl a těla nechali ležet pod nimi. Pálili naše jména, zbraně a šatstvo v Ohni Zahanbení, ale on to nespatřil.
Král to nespatřil. Byl slepý. Jedna rána mým mečem mu zničila život. Nemohl jed do války, nemohl se dívat na mou mrtvolu. Jedna rána ho Zaslepila temnotou. Tak, jak jsem slíbil. Tak jak jsem si uližil.
Je slepý. A Já, jsem šťasten.

Werwolf

6. prosince 2006 v 18:02 | Ëlon |  Mystery of dry rains
Werwolf
Pokusím se ve stručnosti sepsat, něco (co vím) o vlkodlacích, i když některé názory nezdílím.
VLKODLAK
Vlkodlak není jen člověk, který se za úplňku mění ve stvůru jejíž podoba je něco mezi vlkem a člověkem. S kulturami se mění jak jeho podoba, zak způsob proměny. Proměny mohou mít znaky společné s čísly- například v Brazílii. Člověk se stává vlkodlakem, pokud je sedmým synem, jehož bratři a sestry mají stejnou matku i otce. Po -tých narozeninách se poprvé mění a vždy o půlnoci- Nebo i s jinými zvířaty- příkladem je Norsko v němž se člověk nestává pouze vlkem. Mění se podle toho, do jaké kůže se navleče (nejspíš by tam bylo krajně nebezpečné nosit kabáty!!!)- Nebo obyčejné rytuály- Rusko. V lese zatančí hulahop (přesněji nevím) a do jeho těla vstoupí duch Vlka- a také do přeměn zasahují nemilosrdné čáry- za příklad je Finsko. Proměna probíhá nechtěně. Člověk sám nemůže změnit podobu a obvykle se k tomu přimotají čarodějnice. Kledbou zaklejí někoho do podoby vlka a v té podobě zůstane, dokud kledba nebude odřeknuta.
(Jeden ze známějších vlkodlaků minulosti je král Lycaon. Nemilosrdný vládce, ke kterému přistoupil samotný bůh Zeus. Hlídačům sdělil že je bůa ti ho nechali projít, avšak Lycaon nebyt tak důvěřiví a uvařil hostovi jídlo z lidského masa. Bohužel to zeusovi příliž nešmakovalo(vlastně poznal, že je to uvařený z člověka) a naštval se. Ze zlosti pak Lycoana proměnil v krvelačného vlka s krvavou mordou.)
Vlkodlaci se tedy většinou chovají agresivně, jsou zlý a krutí. V mnoha kulturách o své proměně ani neví. Lidé, kteří se "nakazí" od vlkodlaka ( a to může být všelijakými způsoby, jako například pití ze stejné sklenky, nebo jen fyzický kontakt s vlkodlakem) často o tom ani neví. V době proměny se mění i jejich smysli a mysl. Ovládá je instinkt vlků, podle něhož se taky chovají a mohou napadat i své blízké, neboť je nerozeznají od ostatních lidí. Ti, kteří o tom vědí mívají často deprese a touto myšlenkou se trápí častokrát až do smrti.
Vlkodlak se ve většině případů se svým tajemstvím nikomu nesvěřuje. mohlo by se to pro něj stát osudné, neboť by v minulosti mohl být upálen, nebo zaklet a ze své vlčí podoby se už nikdy nevrátit mezi lidi.

Avšak jsou i také kultury, ve kterých se vlkodlaci nemusejí chovat zle. Jsou to normální tvorové, stejně běžní jako sova v lese, kteří se bezškodně pohybují po lese a sem tam z kurníku ukradnou slepici.

VZHLED
Obvykle byl vlkodlak přeměněn do čisté podoby vlka i s jeho úmysly, choutkami a pudy. Takže není proč se divit, když si skočil po nějakém člověku. Čarodějové tohoto zjevení často využívali (a nejen oni, ale většinou byly úmyslné proměny pod schopnostmi mágů) k pomstě. V podobě vlka je nikdo nepoznal, zatímco jejich já bylo zkryto v těle vlka, roznesly se zvěsti o tom, že nějaká šedá šelma pozabíjela jednu rodinu. Ovšem v těchto případech bylo nutno, aby se vlkodlak v podobě vlka dokázal ovládat a směřovat svůj útok proti tomu správnému člověku.
Jindy bývá přeměna ne tak dokonalá a z člověka se najednou stane tvor podobný vlku zbarvením, tvarem obličeje, ale stojící na zadních a s ohnutou páteří. Ochlupení nemusí být po celém těle a člověk přeměnou utrpý velké ztráty sil. V některých státech se po přeměně zpět na člověka dochovalo i něco z předchozího vzezření, čímž býval obvykle ocas.
Ovšem vlkodlaci nemusí být pouze měněni do těla vlka. Existuje mnoho spekulací o převtělení do krávy, medvěda, tygra a jiných zvířat. Možná se najdou i případy, kdy člověk má třeba býčí, medvědí nebo psí hlavu a tělo lidské nebo naopak.

Přeměny mohou být dvě. Buďto se z těla člověka(popřípadě čaroděje, nebo jiné bytosti) stane vlk, nebo něco mu podobného. V tom případě se mění v jednom těle. Když se po změně vysleče ze svých šatů, musí si je uschovat, neboť kdyby mu je někdo ukradl, nemohl by se z vlčí podoby vrátit do lidské a byl by tak na vždy uvězněn ve zvířecí podobě.
Jsou však tvrzení, že se přenáší pouze duše z tohoto člověka. Jeho tělo pak zůstane nehybně ležet na místě, kde duše tělo opustila. Mágové své tělo chrání magickými kruhy. Kdyby totiž někdo odvezl, odnesl, nebo zlikvidoval tělo, člověk by se opět nemohl vrátit do lidské podoby.

Bohužel, nebo bohudík se jak skoro do každého zvyku jiného náboženství, vpletlo do vidění vlkodlaka i křesťanství. Křesťani vlkodlaky považují za zlý přelud démonů. Tím se snaží existenci vlkodlaků vymýtit. Tvrdí, že démon, se vkrade do těla vlka a pak zabíjí, trhá a rve na co přijde. Pak tuto vizi někomu v noci přenechá ve snu, nebo vidění a dotyčný se pak domnívá, že on tyto činy spáchal. Je to alespoň výhoda, že tento problém neřešili pálením údajných vlkodlaků.

OBRANA

Stejně jako obrany proti upírům a jiným "stvůrám" tak i proti vlkodlakovi se zle bránit několika způsoby. Protožee je vlkodlak považován za jednoho z nejméně zničitelných tvorů kvůli regeneraci, možná stojí za to sy sem některé druhy obrany zapsat...
  • Stříbro (vlkodlak drží ke stříbru určitou úctu, je to jedna z mála věcí, která ho zraňuje)
  • Stříbrné kulky (dokáží vlkodlaka silně poranit)
  • Zaříkadla a kouzla (neslouží ke zranění vlkodlaka, ale k ochraně jiných bytostí, mnohokráte to tak řešili lidé ve vesnicích, kde se vlkodlak vyskytoval)
  • Modlitby (fungují podobně jako kouzla a zaříkávadla)
  • Pokud vlkodlaku vezmete jeho oblečení, nedokáže se již vrátit zpět do lidské podoby (je to určitá forma chránění, ale spíše když nějaká žena nechce aby se muž vrátil domů)
  • Oheň (proto většina takových bytostí, jako jsou vlkodlaci, končí v objetí žhavých plamenů)


Vlkodlaci

1. prosince 2006 v 8:00 | Ëlon |  Mystery of dry rains
VLKODLACI


PŘÍTOMNOST
V dneští době jsou vlkodlaci hlavně motivem filmů, knih, divadelních her a jiných kulturních představeních. V těchto médiích zastávají postavu zápornou. Jsou to nenasytní a krvelační nestvůry. Původem jejich změny bývá napadení vlkodlakem, nebo narození. Málokrát to bývá proto, že se omylem napije ze stejné sklenice s vlkodlakem. Jedním z důvodů proč to tak je, je to, že vlkodlaci svůj hněv v převtělení neovládají. Proto mnhoo autorů svých děl využívají jejich, často bezúčelný hněv jako námět do výtvoru. (Mylím že existuje mnoho takových filmů, které jsou na základě pořád to samé, stejná vlkodlačina- pes kousne člověka, ten se začne chovat divně, pozabíjí koho může, a nakonec ho bude muset zabít někdo z jeho známých jako nejtrygičtější událost)

PŘÍZNAKY
Je jich rozhodně mnoho a připustíme-li, že i v dnešní době jsou to úkazy zcela normální, byl za vlkodlaka považován téměř každý čtvrtý člověk
  1. Může mít dlouhé, ohnuté nechty, připomínající drápy a mohou být i narudlé
  2. Nadměrné ochlupacení, zvlášť na místech, kde to není tak obvyklé
  3. drské a chlupaté dlaně, jenž i po oholení zůstávají "tuhé"
  4. Nadměrná vyčerpanost (svědčí nedávno proběhlé přeměně)
  5. Neobvyklé rány (r transformace, nebo ty které utržel v době změny)
  6. Obočíspojeno v jedno nad kořenem nosu
  7. Přílišně vyběhlé tesáky
  8. Podivně agresivní chování v poslední době
Tak každý den takových lidí potkám v celku dost, a s tou agresivitou, se mi taky zdá že jsem vlkodlak já. Ovšem nemůžeme brát v úvahu vše, co lzepřečíst.

JISTÝ DRUH NÁVODU
Pár věcí, jak se "můžete" stát vlkodlakem. No, raději bych některé metody nezkoušel.. :)

  1. Kontakt s vlčí močí (občas je nutnoji i vypít)
  2. Nějaký styk s jiným vlkodlakem
  3. Kousnutí od vlkodlaka (klasika)
  4. Obyčejné narození už jako vlkodlak (někd je nutno býti sedmým potomkem, mužského pohlaví, stejných rodičů jako sourozenci, pak první transformace příjde ve třinácti)
  5. V některých kulturách stačí pouhý neintimní kontakt (pití ze stejné skleničky a tak dále)
  6. Když se obléknete do vlčí, nebo jiné zvířecí kůže (často stačípouhý náramek z kůže, nebo peří)
  7. Zakletí čaroděje
  8. Když je porodí žena, pokousaná vlkodlakem, či vlkem (v podstatě totéž jak u 4. njn)
  9. V případě proměny, se začne vlkodlak chovat agresivně, a to může vést ke konfliktům, které mohou končit i tím, že se z vás stane vlkodlak taky (kousne... raf)
Už jsem pár příkladú udávala, ale projistotu a přehledněji je to tu znovu. No, škoda že sem se jako vlkodlak nenarodil... škoda


Tak, to je PROZATÍM vše, ale snad se mi podaří sehnat obrázky, nebo informace, které zde nejsou obsaženy. Ty se pokusím sehnat v příštích dnech, pokud nebudu mít na seznamu prací důležitější úkoli... zatím zbohem vlkodlaci

The end

1. prosince 2006 v 8:00 | Ëlon |  Shadow stories
The end (short story)
Šíp zasáhl cíl. Proud krve stekl po stěně sálu, nyní již bez života. Sklonil jsem lik. Těžké zabít z dálky asi padesáti koňských délek, avšak spící tělo neutíká.
Měl bych odejít. Za pár chvil se po městě rozjedou vojáci ve zbrojích a může jich být přes padesát. V této době, kdy jim někdo záhadně zabil už tři kapitány, musejí být nadmíru opatrní. Je zajímavé pozorovat kolik zmatku se děje jenom kvůli vám. Ale to si král zavinil sám Oko za oko zub za zub. To je mé motto a mým mottem to i zůstane. Ty vypálené vzpomínky žhavým kusem železa totiž nejdou zapomenout.
Moc dobře si vzpomínám na onen den, kdy jsem byl prohlášen za zrádce. Když má garda padla u bran Logastibergru a mě vyhnala jako vraha a zrádce, který schválně nechal pobít své lidi a sám zůstal naživu. Už tehdy jsem za to králi přislíbil pomstu. A teď se pomsta vyplňuje. V okamžiku, kdy mě odvedli na veřejnost, kde jsem dostal svůj trest, jsem byl vyhnanec z mé rodné země. Ze země, které jsem věnoval Své mládí.
Trestu jsem neunikl. Zjizvenou kůži dnes hýzní znak vyhnanství na pravém rameni a obličej nosí masku na levé oko. Od té doby jsem byl někdo jiný než generál. Od té doby se na mě dívají s opovržením. On si ani nedokáže představit jaké to je být vyvržencem. Kolik slin jsem utřel a přesto jich přibývalo. Až do jedné chvíle, kdy jsem dostal druhoun šanci v mém už tak dost zpackaném životě. Ke zrádci beze jména se vplížilo několik mužů ze sousední země. Tehdy jsme proti ní vedli válku a i dnes se válka probíjí mezi vesnicemi chudých. Vzali si mě na slovíčko. Nebylo příliš vřícné. Po skončení našeho jednání jsem měl já i onen bídník, který ty muže vedl na těle mnohem víc šrámů a já odcházel, jako nový pomocník toho chlapa.
Nyní jím stále jsem. A tam, kde sloužím se rodí nové zlo budoucnosti. Nikdo v životě neviděl tolik zrádců a vyhnanců, jako v naší statné "armádě". Jsou to bídníci, vyhnanci a psi, stejně jako já. A nikdo nikomu neříká jménem, neboť právě to nás spojuje s naší minulostí.
Jsme jako černá četa bojující chladně a nespravedlivě. Rytíři co napadají zezadu. Jenže k tomu, abychom tu skutečnost dokázali vdechnout je ona vzpomínka, kdy nám naši nepřátelé sami vytiskli na čelo náš a jejich osud.
Právě teď, před chvílí jsem splnil dnešní úkol a můj vlastní chtíč pomsty se chýlí ke konci. Dnes padl další z mého seznamu zavženců. Ten který se na mne povržedně díval, když jsem skrýval levou polovinu mého obličeje. Umřel tam, kde žil. Ve stínu strachu a schovávaček. ¨
Vyběhl jsem z domu. každá chvíle napětí upadne a to bylo právě teď. Běžel jsem po ulici směrem, kde na mě čekali ostatní. Ulice byla začouzená a plná žebráků. Těžko uvěřit, že jen pár zdí odtud si král hoví v bavlněném křesle s hedvábím kolem krku.
"Vlku!"Havran pozvedl nůž se zkřiveným výrazem ve tváři. Doběhl jsem k němu a k ještě dvoum osobám. Všichni jsme byli zahalení v dlouhých pláštích. Ne každému totiž připadá čtveřice postav s četnými ranami a značkami vyhnanců normální.
Havran vyšel první. Zpod kápi mu vlálo několik dlouhých černých vlasů, rozhlížející se hnědýma očima po okolí spěchal se třemi osobami v patách směrem k jedné bráně vedoucí z města. Ne že bychom byli tak naivní. Brána bude zavřená, ale my známe města, ve kterých jsme před lety sloužili. Já i Havran známe všechny východy z města a to, že je obestavěné namennými hradbami nám v ničem nebrání.
Siréna s mahem běželi za námi. na to, že jsme hodně rychle utíkali, jsme prošli třemi ulicemi zcela bez zájmu. Jindy by to s Mahem rozhodně zatřáslo, ale v tuto chvíli to bylo prospěšné nám všem.
Ani ne minutu a po celém městě se rozezvonily zvony na třech kostelech. Vyhlašovali poplach. jejich sebedůvěra mě vždycky udivovala. Jak si mohou být tak jisti, že nemáme nikoho z nás u bran nebo jiných východů? Dnešní akce byla nplánována hala bala, ale i přesto jsme stačili vyhledat nekoho, kdo odpovídá popisu hlídače. Na Barola to sedělo dokonale. Několik brad třesoucích se na jeho tučném krku a zbroj, která by byla velká i slonu vystihovala vrátného snad u všech měst. Jen jsem se v duchu modlil, aby si náhodou nebyl obstarat nějaký ten chleba s klobsou.
Další ulice a v okamžiku jsem věděl, že to nebude tak lehký úkol. Nejspíš byli už připraveni po tolika vraždách významných osobností. Před námi se objevilo deset lehkooděnců a za nimi jeli dva na koních. Havran zavrávoral a uhnul uličkou doprava. Ti hlupáci si ničeho nevšimli a v klidu projeli kolem nás, zatímco jsme prchali úzkou ulicí k východu. Klapot kopyt jsem slyšel v uších ještě několikrát po tom, co jsme jim prchly. Avšak jsme naše přátelé potkali podruhé, po zahnutí na hlavní ulici. Bylo jich víc. Čtyři jezdci na koních a vedle nich si to vesele švitořilo dvacet, možná patnáct vojáků. Tak či tak jich bylo hodně. havran zalezl zpět za domy a zatáhl Sirénu za ním.
"Musíme to kolem nich projít, doufejme, že se ještě rozdělí do bočních ulic."
"Jo, jasně už v to doufám, aby jich sem přišlo třeba šest, že."zasmál se ironisky maho a okem pokoukl do ulice.
"Jo, třeba jo, než aby se jich na nás zavěsilo dvacet, srababo!"Zavrčela Siréna, svým tak krásným pisklavým hlasem.
"Zmlkni."postrčil do ní Havran a pokračoval "Musíme se dostat naproti do té ulice. Ale je tu hodně lidí, takže se nesnaž vypadat vysokej a rychlej, Maho. Jasný?! Na téhle akci mám nejvíc zoodpovědnosti já."
"Jo a taky nejvíc výdělků, co Havrane?!"
"Zmlkni."rana kovovou pochvou meče ho umlčela, Havran mi poděkoval pouhým pohledem.
"Tak dem, vy srabi."zavelel a vyrazil směrem k protější ulici. Chvíli jsem se snažil vypadat nenápadně a tvářit se, že jsem o oko přišel ve válce, ale po třech naprosto nechutných pohledech jsem už kopl do jednoho z oněch posměváčků. Načež jsem si vysloužil kopanec od Havrana.
Zatím jsme se pohybovali v celku rychle, na to že byla cesta široká a na to kolik lidé se po ní hemžilo. Dláždění se mi míhalo pod nohama a já omylem párkrát narazil do Sirény, která šla přede mnou.
Byli jsme už u uličky, když se vojáci přiblížili až k nám. V tu chvíli jsem si myslel, že Maha zkopu a Havran podle jeho výrazu v obličeji vypadal stejně, protože ve chvíli kdy jsme unikali s několika lidmi stranou, abychom mohli uvolnit cestu vojákům, Mahovi ujela noha po mokré ulici a vrazil do Havrana. S křikem se svalil na zem a okamžitě vyskočil. Dva vojáci, kteří šli po stejné ulici jako my, se na nás podezřele podívali, pokusil jsem se neotáčet a o stejný úmysl se pokusila i Siréna, ale ti slídili ji otočili k sobě čelem a v tu chvíli poznali znamení krkavce na její tváři.
"Do prčic."zařval jeden, když ho Havran sze zadu srazil na zem a omráčil ho jednou ranou.
"Padejte!"vykřikl na nás a s vytaseným mečem běžem do té nejužší ulice, jaká se namanula.
Ten druhý voják stačil vyběhnout a svolat dalších sedm vojáků a jednoho jezdce aby nás sledovali. V okamžiku jsme se jim ale ztratili v uličce vedoucí k řece protékající městem.
Odporně páchla. Neuvěřitelně se její pach táhl až k nám a to jsme ji ani neviděli. Něco mezi zkaženými vajíčky a shnilou rybou. Pach mě málem omráčil, ale tím lépe pro nás. Jesli si sem přitáhnou psy, nebudou moci cítit ani skunka, natož nás. Havran přeběhl mostek přes onu řeku a směřoval k uličce o které jsem moc dobře věděl, že vede k bráně.
"Počkej!"zařval jsem na něj, ale ještě stále tak, aby mě nemohli zaslechnout vojáci.
"Co je zas?"otráveně se otočil
"Možná tam už stihli někoho poslat, nepolezu jim do pasti!"zastavil jsem se na mostku, čehož jsem o chvilinku později zalitoval.
"Neblbni, sem přijdou."Maho se tradičně naklonil na Havranovu stranu.
"Jo, ale nanejvejž tak pět. S těmi si poradíme."opáčil jsem.
"A co tu chceš dělat pak? Jak se odtud hodláš dostat?"zaječela mi přímo do ucha Siréna, v okamžiku jsem jí zacpal pusu.
"Teď bych to taky rád věděl, ženská!"ucukla a ohlídla se po uličce, kterou jsme sem přišli.
"Pojďte tudy, jinak to nejde!"zařval Havran, teď bylo jedno jestli ho slyší. Po Siréniném výlevu nás museli slyšet všichni obyvatelé města, čemuž naznačovali i přibližující se kroky. Alespoň jsme se zbavili jezdců, neboť na koni by se úzkou uličkou neprotáhli...
(pokračování příště)