Září 2006

Francie den II.

1. září 2006 v 21:33 | Ëlon
6:38= Tak jsme se wrátili z prewentiwní prohlídky wodopádů Niagárských we Šwýcarsku. Přestože byla touha skočit do krásné, čiré, modré a průhledné, místy hluboké, možná že i hodně hluboké welká, wětšina z nás zachovala chladnou hlawu a s tím i 100% členů z plawby. Podle hlášení noční služby bylo první bloudění v čase 23:17 a prwní oprava wozidla we 2 hodiny ranní.
8:35= Stojíme kdesi u chatky se záchody, wedle Šwýcarské dálnice. Někdo zahání únawu z uplynulé noci, jiný netrpěliwě přešlapuje z plynu na brzdu.
8:57= Startujeme a jedeme...
12:31= Jsme po procházce w Luzert. Městečko krásné., s krásnou řekou, zasněženou labutěmi. Nawštíwili jsme také bleší trh. Na němž se nacházela spousta zajímavých věcí, např. super hyper multi moderní žárovka, přibližně we welikosti komba, napodobenina mého otecka, docela wýstižná, s rudou pletí a vlasy vlajícími i v malém vánku, funkční, miniatura autíčka za 70 franků a otwírák za 3 franky. Awšak nejwětší zážitek byloo parkowání w podzením parkowišti, kde se Marek se swým wozidlem motal od nejwyššího patra po to nejnižší a různé nowé rekordy, které ještě nebyly ani wynaleznuty na to, aby se do Ginesowy knihy zapsaly. No a při skončení jednoho takového triku jsme mohly, dosud newím, jestli bezpečně, wystoupit z autíška. W supermarketu jsme koupili, jak jinak, super jídlo a poté jsme se wrátili k autu a odwážliwci, jako například Mara, Lucka bo jiní platili lístek na parkowání, z takowé podiwuhodné krabice, no, bylo divu že jej z něj dostali, protože takowejhle system wynalezli pouze wyspělejší země, tedy možná.
12:49= Bloudíme a na předních sedadlech se odehráwá manželská, kruhowoobjezdowá, druhowražedná, slowní a automobilowá řežba.
13:16= Dáwáme si oběda na kopci, tedy w půli kopce a stále se tu řeší kruhowáky.
13:37= Jsem po wydatném obědě k němuž jsem měl Moccarelku, jiný dwa sýry, swětlý chlebík a tmawší s ořechama, ten byl trochu twrdej, sušený rajčátka, bez ořechů, oliwowý olej a fůj-oliwy...
14:05= Jedem, jedem, jedem....a ještě jednou jedem!!!
16:11= Na pár chwil jsme se zastawiliw horách. Je to tu qásný a nahoře, ještě pod mrakama, byl sjezd, či slet motorkářů, mladých, ale i starších a starých a taktéž ciklistů, kteří w tomto wýkonu projewili jasné známky Kamikadze. A při sjezdu dolů jsme byli swědky honičky autobusu jednoho sebewrala na bicikelu a druhého, podle tety Edi cituji "Magora".
17:17= Jdeme wen z auta do města Brig.
18:18= Wrátili jsme se z odpočinku, ale spíše neodpočinku, protože jsme byli w jedné kawárněa pizzerii, kde nás naštwala obsluha, zboží i cena, kde jsem sama zabloudila při cestě na záchod. Nakonec, protože číšnice z nás málem dostala infarkt zaplatil druhou část objednáwky šéf podniku. Když jsme se wracelí, autobus tam málem nabral nicnetušícího Marka, rozplácl jej na sklo jako komára, ale řidič prekérní situaci zwládl, zato Marek zkroutil obličej jakoby w křeči a na malinký náměstí značně zatroubil swým klaksonem nosním a ústním a uskočil na stranu...
19:57= Hrdě jsme kolem a benzínem mírně sfetowaní, opilí a poblinkatí překročili hranice Šwýcarska a oné blahé, nebo ne? , země Francie ... HEURÉKA
23:30= tak jsme w kampu u nějakýho pana Čarnocha, kterýmu tady ten kamp patří. Prwe jsme s Markéticou a Jonah šli do sprch. Moje mě celkem udiwila, či spíše wyděsila, když jsem se pokusil sundat šplíchátko abych wyšplích ňákýho brouka, zůstalo mi šplíchátko w ruce. Poté, jsem zap sprchu na teplou a diwil jsem se, proč ta woda teče po stěně, místo aby šplíchala po sprše. Ale přece se jakž takž daly opláchnout ruce a trochu i ostatní. Jenže pak se mělo, odvážné to mýdlo dostat ot Markéty po Johanku a tak už teď to vypadalo beznadějně, jelikož jsem byl já w prostřední sprše, Markétice po mé levici a můj wěrný druh po mé prawici. Tak cesta odwážného to mýdla od Markéty ke mě wydržela, ale ode mne k Johan, to už ne a puklo. jenom trošku, ale polovina jeho náplně skončila na zemi Johčiné sprchy, jesti teda zemi měla.
Wenku wšak byla potíž nejen se sprchowáním, ale také s chrousty!!! Inwaze nebyla na primě, ale přímo tady w kampu u Černocha. Boj o přežití i jiné názwy později dostala... např My wersus Oni!!! Pan Černoch nás pak nechal, ať jsem do ňákýho přístřešku. Není diwu s deníkem se proti chroustům bojowat nedá, prawda, líp jak s holýma rukama, ale netvrdím že jsem nezatoužil po boxerských rukawicích!!!
Neznámý čas : neznámý časík= Chystáme se spinkat....