Srpen 2006

Draci...minulost a přítomnost

1. srpna 2006 v 20:03 | Ëlon
Draci....že by tu opravdu s námi žili?
Pro někeré je tato otázka stejně absurdní jako otázka zdali může čas plynout pozpátku. Podle nich je potom jejich neexistence doložena různými kostmi, či druhy zvířat jenž dokazují že draci v podobě obrovských, létajících stvořeních prostě a jednoduše existovat nemohli. Snad pro to, že přes svou výhu a velikost by nikdy i na sebevětších křídlech zřejmě nevzlétly. Však i pteropodi měli vyhublé a slabé tělíčko a k poměru s jejich velikostí velice lehké. V případech draků lidé, kteří tvrdí že je viděli popisují draka jako velkého ještěra s křídly, obrovskými zuby a drápy. Draci by v tomto případě museli mít nejen zvláštní schopnosti, ale i neskrotnou trpělivost aby mohli vzlétnout k oblakům. Úsilí, které by k tomu vynaložili by je přitom připravilo o sílu ve vzduchu vydržet na let přes několik set kilometrů. Proto by museli mít i obrovskou což při lehké váze zrovna možné není. I ti nejlepší atleti neváží zrovna šedesát a v případě draka určitě také ne. To je jeden z dlůkazů, proč by drak existovat neměl.
Pak jestliže vezmeme v úvahu, že kosti dinosaurů nenacházíme jen my, ale i naši předci, je v celku jaské, že i oni si mohly jednotlivé kosti splést dohromady a utvořit z jejich tvaru díky své představivosti tak dokonalou repliku draka. Například takový Eurimorphodon
jehož hlava už tak připomíná tu dračí, je velice dobrým důkazem. Lidé, kteří si draky ,,vysnili" mohli k dračí síle a obrovských zubů dojít právě od tohoto ptakoještěra, který dokázal létat. Ve starověku, středověku ani dnes tu podobní ještěři nejsou, žádní kteří by měřili třeba i dvacet metrů, nejsou tu létající plazy ani dlouhokrcí titáni, a s lidským myšlením před několika sty lety je opravdu možné, že toto zvíře přisuzovali k těm, kteří planetu obývali v jejich dobách.
Nejen hlavy však převzali lidé od praještěrů před tím, než se lidé vůbec vyvinuli. Skoro každá část dračího těla se nerovná částem dnešních tvorů na zemi. Pařáty, ocasy, křídla, zuby a další. V rozměrech které staré knihy popisují není nic z nynější doby, nebo z doby před tisícem let. Snad až na výjimky, ale ukažte dnes na zvíže, které žije ve volné přírodě a ne v muzeu na špagátcích, které má křídla o velikosto čtyř metrů.
Avšak jsou tu lidé, kteří na draky věří a stále si hrají s jejich povahou či vzhledem. Podávají jim obětiny a uctívají je jako bohy nebes. Pro některé z nich jsou draci milí, hodní a přívětivý. Ti si je držejí v úctě. Zobrazují je na obrazech či plátnech jako mírumilovné živočichy, pokojně ležící na kamenech, kteří jen někdy sežerou ňákýho toho šlovíška.
Povahy se většinou rýsují spolu s barvou, bílí a modrý drak obyčejně bývá velice hodný a přívětivý. Občas se s ním sice vyjeví problémy, ale ne tak často se stává že ho hodnotí jako zlého a krutého draka žeroucího princezny, který nakonec přijde o všechny hlavy. Zato černý a rudý jsou většinou ti zlý, kteří se snaží sežrat celý kraj, nebo královu dceru, s jiskrnýma očima a při výdechu jim z nozder srší oheň. Nedbalí na život a netolerantní. U těchto barev se jen zřídka přečtě či uvidí, že jsou to hodní draci. Podle barev se někdy určuje i prostředí, kde drak obývá, zda-li to budou skály, nebo rozlehlé jezero. Louka nebo les. Ne pokaždé ale toto pravidlo platí. Častokrát se to říká jen tak, jak to lidem k sobě zapadne.
Loutkové postavení draků ve filmu či v knížkách obvykle hraje klíčovou roli. Ať už v pohádkách, nebo v bájích či v hororových filmech, všude bývá drak hlavním námětem. Právě tam se uplatňují ony rozlišení barev draků, v okamžiku kdy se objeví červený drak už byste mohly tušit, co se za jeho příchoden skrývá, lahodný oběd. Jestli se však zjeví bílí nebo modrý, zachraňuje hodné hlavní hrdiny z propasti beznaděje. Jenže, co můžeme určit z barev, které navíc známe jen z dohadů. Co když draci mění barvu podobně jako chameleoni, k vůli svému prostředí? Možná proto se tak často spojuje černý drak s horami a modrý s jezerem. Jak bychom mohli vědět, zdali draci obývají tuto planetu, nebo jestli to jsou opravdu jen nějací bájní tvorové. Vždyť i ti nejlepší vědci si dříve pletli dinosaury dohromady a určovali jim nemožné barvy. Jak víme že v dalších letech někde hluboko, třeba i pod vodou nenajdeme obrovské kosti podobné dračím. Třeba tu opravdu nejsme jen my a zvířata, který známe. Co když lochneska nebyla jen přeludem? Pak se vědci postaví na hlavu a sami budou unikát.
Draci...že by tu opravdu byli s námi?
To nikdo nemůže vědět...