Pro čtenáře

27. dubna 2006 v 16:17 | Narczik
Trať kytaristy
Jack ležel rostažený ne své posteli, jestli se tomu ovšem daloříkat postel. Byla to vlastně jen matrace položená na bedně s oblečením, odřená a bez jedné nožky na jejíž místě byla tlustá kniha na podpěr. skoro žádná věc v jeho ošuntělém pokojíčku neměla jednu nohu, i medvídkovi na polici chyběla packa, stejně tak stůl, již velice starý a pochroumaný, nebo skříň postavená tak těsně dveří, že se málem nedaly otevřít. Jeho pokoj byl prostě hrozně malý a neupravený. Nic tu němělo cenu.
Jack s těží vytáhl ruku zpod svého trupu a prohrábl si vlasy. Ruka brněla a byla nepříjemně modrá. Jack otevřel oči a hned je zade zavřel, proud ranního světla mo vjel do očích zorniček a zesvětlil všechno kolem až příliš moc. Nastavil ruku proti světle a otevřel oči znovu, před ním se otevřel zase ten chatrný svět plný chudoby.
Zamrkal a chvíli ležel v posteli, z kuchyně k němu doláhaly zvuky řinčení lžiček o talíře.Přemítal, co asi budou mít k snídani, pár namazaných rohlíků a chleba, jako obvykle. Vysunul nohu zpod přikrývky a vstal. Chvíli se potácel a pak došel až ke dveřím. Delší dobu cloumal klikou a pak konečně otevřel dveře. Všichni už seděli u stolu a dojídali snídani.Ládovali se zbytky, na které měl ještě Jack nárok. Jeho mladší se právě ládoval svým suchým rohlíkem, když do něj Jack vrazil.
"Pořád je ti blbě?"zeptala se chladně jeho matka.
Jack dokázal odpovědět pouhým kývnutím, na víc se nezmohl.
"Ale prosímtě, to vidíš. Ještě pořád se mu motá hlava,"řekl Tom, otec obou mladých kluků a dloubl přitom Jacka do žeber "To si to příště kluk rozmyslí s tím alkoholem!"
Miki na Jacka vyvalil oči "Jo tak ty seš vopilej? To jsem si moh hned myslet, kdyžs v noci porád chrápal."
"To já ne,"namítl Jack a posadil se málem na namazanej rohlík "To náš milej tatínek Já jenom chodil na záchod."dopověděl a usmál se škodolibím úsměvěm.
Jack si přitiskl dlaň na zátylek, jak ho sňal Tom máslovým nožem, na prstech pak nahmatal zbytky.
"Jenom?!! Coural ses tam celou noc!"mázla samolibě Jaskova matka a podala Mikimu rohlík.
"Jen párkrát, a blbě je mi jenom trochu,"dodal po dlouhém říhnutí.
"Omluv se,"napomenul ho otec, který se ukrajoval zbytek chleba.
"Dědo, to je můj rohlík,"vyjel Miki na praotce , jenž chňapal po namazaném rohlíku před ním.
Miki mu ho okamžitě vzal a strčil do pusy. Sally jen přimhouřil oči a chňapal prozmněnu po posledním rohlíku na stole.
"Ten je taky můj!"vyjekl Miki a sebral zbylý rohlík. Stačilo však málo, aby jej dal nazpět, Tom vrazil pěstí do stolu až zbylé dropty slétly na zem. Miki vrazil rohlík dědovi do ruky a doslova vyletěl naproti do svého pokoje.
Jackův otec byl silný a pracoval nedaleko města v lese, jako dřevorubec. Párkrát už za ním museli do nemocnice. Na to jak těžkou práco měl, vydělával velice málo a nejinak to bylo s jeho manželkou. Lilian, Jackova matka, byla velice starostlivá žena. pracovala v obchodě naproti jejich bytu a to byla nevýhoda. pokaždé, když slyšela, nebo viděla něco spadnout, běžela z obchodu a častokrát vběhla až do Jackova pokoje a začala mírně nadávat pro rozbitou vázu, či pro něco jiného. Vedoucí obchodu jí už mnohokráte vynadal a doporučil jí se věnovat práci a ne sledovat potomstvo a simulovat každý jejich krok, ale i přesto ho neposlechla.
Miki i Jack chodily do stejné školy ve větším městě, jenomžě Jack chodil do deváté zatímco Miki do první. Jejich matka je až příliš starostlivá a pokaždé, když Mikimu končí škola, nařizuje Jackovi, aby ho doprovodil na zastávkua pak se teprve naobědval. Jack se tí to snažil vymluvit nejméně stokrát, že Miki je dost velký na to, aby došel sám na zastávku. jenomže Lilian někdo jen tak nepřesvědčí, nehctěla aby se jejímu milému Mikimu něco stalo. Někdy měl dokonce Jack pocit, že má Mikiho raději než jeho samého.
Tak to u nich chodilo beze změny, jedinou odreagovací věcí od toho chmurného života byla Jackova elektrická kytara a kapela, ve které zpíval a hrál na elektriskou kytaru. Jeho matka nesnášela rock, ale Jack ho přímo zbožňoval. Když hrál na kytaru byl jako vyměněný, jako z jiného světa. Připadal si alespoň trochu užitečný, alespoň trochu. Kytara byla taky jedinou věcí, co mělo v jejich bytě cenu. Byla velice drahá, se vším vybavením stála tolik, co alespoň malé vybavení pro Jackův pokoj. na své cenně ani nezrtatila, Jack se k ní choval, jako ke svému nejlepšímu příteli, či přítelkyni :).
"Pohni si, máme už jen půl hodiny, pak váím jede autobus."řekla výhružně matka.
"mamííí, to snad nemyslíš vážně, já do školy nepojedu s vožralou!!!"zaječel Miki, který se před chvílí zjevil u dveří.
"Díky."řekl Jack, opřel se o opěradlo chatrné židle zavřel oči a zaklonil hlavu.
"přestaň chrápat."hodil po něm jeho milovaný otec papírovou kuličku se kterou si posledních pár sekund pohrával.
"Jde jen o tebe MIki, běž se okamžitě oblíct a vyčistit zuby."řekla Lilian a začala sklízet ze stolu.
"Ale, ale, ale Jack je taky nepřevlečený!"
"Jack nikam nejde."
"Opravdu?"zvedl se Jack a přistoupil k mámě pokoušející se o normální krok "Řekl jsem ti dneska, jak jsem ti vděčný za..."
"Běž,"nenechala ho domluvit matka "Běž si lehnout a dospat to, táhne ti z pusy."
Jack šel směrem ke svému pokoji a před svým nazlobeným bratrem udělal směšnou a pohrdavou grimasu.
"Pak mi pomůžeš s uklízením, jasné?"řekla, když před Mikim začal dělat holubičku a švihl se o rám dveří. Okamžite přestal a pokračoval normálně v chůzi, alespoň se o to pokoušel..
"A žádná kytara!"dodala když se ještě naposledy otočil a chtěl provést další gesto na svého bratra.
"To né, to nejde, já musím cvičit."změnil okamžitě tón svého hlasu a přestal cukrdlikovat.
"Žádný takový, nehodlám tady poslouchat to řinčení! Je to na nic a sousedé si taky stěžují. Běž si lehnout a na kytaru ani nesáhneš!"
Jack se pokoušel za sebou zabouchnout dveře, ale než odporná klika je uráčila zavřít stačil vyslechnout pár slov z kuchyně.
"Ale mamí, já nemůžu jít sám autobusem, sama si mi to vnucovala!!!"
Jistě, my tam musíme také. Pojedeme s tebou."
Jistě, že Jacka zajímalo co jeho rodiče potřebovali ve městě, ale mnohem víc se těšil až vytáhne kytaru. Když tu nebude mamka, nemohla mu nabančit za neuposlechnutí rozkazu. Projednou děkoval bohu za to, že nemají auto. Přecejen se však rozhodl jít raději do klubu, kde s kapelou hrávali a natáčeli písničky.
Okamžitě došel k bedně a odstrčil matraci. Otevřel víko a začal se přehrabovat ve věcech. Mezi všedním oblečením našel jeho bývalé oblíbené tričko, avšak jen do té chvíle než mu ho Miki rozstříhal. Při té vzpomínce zaskřípal zuby. Konečně narazil na to, co hledal.


Z bedny vytáhl kytaru. Byla červená a po bočích černě olemovaná. Bylo to snad to jediné, co ho v životě zajímalo, a jeho kapela samosebou. vyhrabal ještě obal a málem vylítl na ulici nepřevlečenej, v pyžamu.
nakonec, i když se pořád chvílemi pootácel, nasedl do tramvaje, převlečený a s kytarou a mířil do klubu. S klukama pak trénovali od desíti až do půl třetí, nedávali si přestávku protože neměli proč. Všechny hrát v kapele bavilo natolik, že i když byli celí udření hráli dál. Nakonec si ale přecejen sedli.
Do skupiny patřil ještě Seen, Lenny a Marco. Všichni byli nerozluční, kamarádi na život a na smrt. Jejich největší zážitky byly z těch pár mála vystoupení, kdy byli spolu celý den, bez rodičů nebo sourozenců.
Seen si šel pro něco ke stolu, na kterém stál i telefon. Když si Seen naléval čaj, telefon jako obvykle zaječel na cecou místnost, ještě několik sekund zvuk telefonu dozníval, když Seen konečně zvedl sluchátko.
"Jacku, pro tebe a rychle někdo tam huláká."
"Nevíš kdo?"zaječel Jack, protože z telefonu se opravdu ozývalz hlasité vzlyky.
"Nejspíš tvoje máma."
"Super."řekl ironicky a pospíchal k telefonu.
Rozhodně ho zajímalo, jakto že tak dlouho byli pryč, ale opravdu nestál o to, aby mu jeho matka řvala do ucha výčitky.
"Panebože!"
"Co se děje?"zvedl se Marco od bicích a podíval se na vykuleného Jacka.
"Autobus měl nehodu, najel do něj vlak."
"A co rodiče, dobrý?"zeptal se roztřeseným hlasem Lenny.
"Ti jsou v pohodě, jen trochu vytřeštění,"povídal, když strkal kytaru do obalu "ale s bráchou to nevypadá dobře!"
"Proč to sebou tahneš?"ptal se Marco, i když Jackovi pomáhal s kytarou.
"Copak já vím, třeba se tu dnes už nestavím, ale to je mi teď jedno..."
Vyletěl z klubu a hrnul se k zastávce. Běžel co mu síli stačily, za chvilinku mu měl jet autobus, snad to ještě stihne. Nestihl. právě zatáčel, když koněčně Jack doběhl na zastávku.
"No paráda, další jede až za hodinu."vzdych Jack a praštil se pěstí do stehna.
"Jacku sakra postůj taky, ne!!!"slšel za sebou řvát Lennyho.
Doběhl k němu, celý uřícený a pomalu ze sebe dostával zdělní.
"Může tě vzít moja... moja máma.... má jet do města.... a tady... tady bys čekal alespoň hodinu."
"Dík, tak pojťme!"
"Počkej kruci!!! Já nejsem na baterky!!!"
"Opravdu nechceš, aby tě Lenny dprovodil? může se tu zdržet, mě to nevadí."
"Ne, děkuji paní Venderlonová, nechci obtěžovat. Musím už jít, ahoj, nashledanou!"
Vrazil do čekárny se svými věcmi tak rychle, že málem i pacient na lůžke, kterého odváželi o parto níž vstal.
"Jak je mu?"zeptal se a přiběhl k matce.
"Zatím je v pořádklu, ale potřebuje operaci..."vzlykla Lilian, celá ubrečená a otřela si nos do rukávu "Porřebuje operaci a mi na ni nemáme peníze! To je snad zlý sen, nemůžme je sehnat. Nemáme skoro na byt a teď....teď ani na ošetřovatele Mikiho!..........."
To snad ne, nemají peníze na operaci! To je opravdu jako zlý sen! Proč se to muselo stát? Ještě si vzpomněl, jak na něj měl dnes ráno vztek a teď by pro něj udělal snad i cokoliv! Něco prodat, nebo prostě něco museli udělat, museli najít nějaký spůsob!
"To bude dobrý mami, mi něco vymyslíme!"jeho matka se mu vrhla kolem krku a začala mu máčet rameno.
"Ne, Jacku, ne. Tohle je náš konec a teď...ach ta tvoje pitomá kytara!!!"vyjekla, když se hlavou praštila o kytaru na Jackových zádech.
Kytaru!!!

"No ně, ty seš snad zasej vožralej co?"vypískl Miki, když vešel do kuchyně a spatřil Jacka, jak si maže rohlík.
Máslo po něm bylo všude.
"A ty se mi divíš? Včera jsem měl narozky a však víš co jsem dostal."ušklíbl se a podal mu namazanej rohlík.
"Ne, to já raději sám."odmítl a pokusil se vzíř nůž velice elegantně, ale nevyšlo to.
"Buď na Jacka milí, nechceš marmeládu, Jacku?"Lilian se na Jacka od té nehody chovala mnohem více uctivěji a vlídněji.
"No jo, teď na Jacka nesmím ani šáhnout co, abych se bál vůbec vedle něj dýchat."
"To víš, některý lidi mají prostě takový dar, že..."
"Jacku nech toho, kdyby to tenkráte Jack nepodstoupil, šáhnout bys na něj prostě nemohl!!! A mazej se oblíct, měl si na snídali vstát dřív!"
"Ale von je taky nepřevlečenej! No to snad ne, von tady zase zostane, co. Zase bude cvičit, co?!!!"
"Ne, nebude doma, bude cvičit na kytaru, na jeho novou kytaru a pohni sebou!!!"
Novou kytaru, ano.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama